Tajemství SMS: Jak objev Pavla vedl k nečekanému rozvodu
Probudil jsem se uprostřed noci s prudkou bolestí hlavy. Den jsme strávili s Janou a našimi přáteli na pláži v Chorvatsku. Slunce pálilo, moře bylo teplé a my jsme si užívali každou chvíli. Večer jsme se vrátili do našeho pronajatého apartmánu, kde jsme si připravili večeři z čerstvých mořských plodů, které jsme koupili na místním trhu. Všechno se zdálo být dokonalé, ale já jsem cítil, že něco není v pořádku.
Když jsem se probudil s tou nesnesitelnou bolestí hlavy, rozhodl jsem se jít do kuchyně pro aspirin. Jakmile jsem vstoupil do místnosti, všiml jsem si Janina telefonu ležícího na kuchyňské lince. Normálně bych se nikdy nedotkl jejího telefonu bez jejího vědomí, ale tentokrát mě něco přimělo ho vzít do ruky. Možná to byla intuice nebo jen obyčejná zvědavost, ale nemohl jsem odolat.
Otevřel jsem zprávy a to, co jsem viděl, mě zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Byly tam desítky zpráv od muže jménem Tomáš. Zprávy byly plné láskyplných slov a plánů na společné setkání. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Jana, moje žena, kterou jsem miloval a věřil jí celým svým srdcem, mě podváděla.
Vrátil jsem telefon na místo a vrátil se do ložnice. Ležel jsem vedle ní a poslouchal její klidné dýchání. Cítil jsem se zrazený a zničený. Jak mi to mohla udělat? Co jsem udělal špatně? Tyto otázky mi vířily hlavou a já nemohl najít odpovědi.
Ráno jsem se snažil chovat normálně. Jana si ničeho nevšimla, byla veselá a bezstarostná jako vždycky. Ale já věděl, že musím něco udělat. Nemohl jsem předstírat, že je všechno v pořádku. Po snídani jsem ji požádal, aby si se mnou sedla na terasu.
«Jano,» začal jsem opatrně, «musíme si promluvit.» Viděl jsem, jak se jí úsměv vytratil z tváře a nahradila ho nervozita.
«Co se děje?» zeptala se.
«V noci jsem našel tvůj telefon…» řekl jsem a sledoval její reakci. Její oči se rozšířily a já věděl, že ví přesně, o čem mluvím.
«Pavle… já…» začala, ale já ji přerušil.
«Proč?» zeptal jsem se jednoduše.
Chvíli mlčela a pak začala vysvětlovat. Řekla mi, že se cítila osamělá, že náš vztah už nebyl takový jako dřív. Že Tomáš byl jen útěcha v době, kdy potřebovala někoho blízkého.
«A co já?» zeptal jsem se zlomeným hlasem. «Byl jsem tady celou dobu. Proč jsi mi to neřekla?»
Jana sklopila oči a já věděl, že už není cesty zpět. Rozhodl jsem se podat žádost o rozvod. Bylo to těžké rozhodnutí, ale věděl jsem, že je to jediné správné.
Následující týdny byly plné bolesti a zmatku. Naši přátelé byli šokováni, když se dozvěděli o našem rozvodu. Někteří mě podporovali, jiní stáli na straně Jany. Ale já věděl, že musím jít dál.
Teď sedím v našem prázdném bytě a přemýšlím o tom všem. Jak je možné, že člověk může někoho tak milovat a zároveň ho tak zranit? A jak mám teď začít znovu? Možná nikdy nenajdu odpovědi na tyto otázky, ale jedno vím jistě – musím najít způsob, jak odpustit Janě i sobě.