Co jsem měl udělat jinak?

„Kde jsi byla, mami? Nezvedala jsi telefon! Víš, jak jsem se bál?“ zakřičel jsem mezi dveřmi jejího panelákového bytu na Proseku, zatímco z chodby zavánělo zvětralé pivo a připálený cukr. Máma, Hana, se dívala do zdi – prázdný, skelný pohled, klíče ještě v ruce a nepromluvená omluva mezi rty. V ten moment jsem cítil směs viny a vzteku, jak mi v žilách koloval adrenalin. Nevěřil bych, jak rychle se jeden obyčejný večer může proměnit v křižovatku celých našich životů.