Odhalení pravé lásky: Mezi firemními intrikami a vlastními sny

„Karolíno, už zase jsi doma pozdě. Myslíš si, že když jsi teď paní ředitelová, můžeš si dělat, co chceš?“ ozval se táta hned mezi dveřmi. Jeho hlas byl ostrý jako břitva a já cítila, jak se mi stáhne žaludek. V ruce jsem ještě držela kabelku a klíče, když jsem se mu podívala do očí. „Tati, měla jsem poradu. Filip chtěl, abych zůstala déle, řešili jsme nový projekt.“

Táta si odfrkl a mávl rukou. „Filip… Ten Filip! Víš vůbec, co je zač? Já ho do firmy přijal kvůli jeho hlavě, ne kvůli tomu, aby ti zamotal život.“

V tu chvíli jsem měla chuť křičet. Vždyť to byl právě on, kdo nás dal dohromady. Když mě Filip poprvé pozval na kávu v naší firemní kuchyňce, byla jsem nervózní jako puberťačka. Jeho úsměv byl upřímný a oči měl plné nápadů. Zamilovala jsem se do něj dřív, než jsem si to stačila zakázat.

Ale teď, po roce manželství, se všechno změnilo. Filip byl stále častěji ponořený do práce, domů chodil později než já a jeho telefon byl plný zpráv od „kolegyň“. Když jsem se ho jednou zeptala: „Filipe, proč mi neřekneš, co tě trápí?“, jen se usmál a pohladil mě po vlasech. „Karolíno, všechno je v pořádku. Jen chci, aby firma šlapala.“

Ale já cítila, že něco není v pořádku. Jednou večer jsem našla v jeho saku vizitku s cizím ženským jménem – Jana Novotná, právní oddělení. Srdce mi bušilo až v krku. Proč by měl Filip schovávat vizitky právničky?

Začala jsem pátrat. Nejprve nenápadně – ptala jsem se kolegů na chodbě, jestli někdo Filipa neviděl s Janou. Pak už jsem byla zoufalá a prohledala mu emaily. Našla jsem zprávy: „Musíme to stihnout dřív, než to Karolína zjistí.“

V tu chvíli se mi zhroutil svět. Seděla jsem na posteli v našem bytě na Vinohradech a brečela do polštáře. Jak dlouho už mě tahle hra obklopuje? Byla jsem jen figurka v tátově šachové partii?

Druhý den ráno jsem šla za tátou do kanceláře. „Tati, proč jsi chtěl, abych si vzala Filipa?“ zeptala jsem se přímo.

Zvedl oči od monitoru a chvíli mlčel. Pak řekl: „Karolíno, myslel jsem to dobře. Filip je chytrý kluk a firma potřebuje někoho jako on. A ty… ty potřebuješ někoho, kdo tě ochrání.“

„Ochrání? Nebo ovládne?“ vyhrkla jsem.

Táta se zamračil. „Tohle není fér.“

Ale já už věděla své. Musela jsem zjistit pravdu.

Večer jsem si počkala na Filipa doma. Když přišel, seděla jsem u stolu s jeho notebookem před sebou.

„Co to děláš?“ zeptal se tiše.

„Chci vědět pravdu. Co plánuješ s Janou Novotnou? Proč mi lžeš?“

Filip zbledl a chvíli mlčel. Pak si sedl naproti mně.

„Karolíno… začalo to nevinně. Tvůj táta mi slíbil podíl ve firmě, když ti budu oporou a pomůžu ti s vedením projektů. Ale pak… pak přišla Jana s návrhem na převzetí části firmy zahraničním investorem. Tvůj táta o tom nevěděl. Chtěli jsme to udělat za jeho zády.“

Cítila jsem vztek i zklamání zároveň. „Takže jsi mě jen využil?“

Filip sklopil oči. „Ne… Nejdřív možná ano. Ale pak… Karolíno, já tě opravdu miluju.“

Slzy mi tekly po tváři. „Jak ti mám věřit?“

Filip natáhl ruku přes stůl. „Dej mi šanci to napravit.“

Dny plynuly v mlze nejistoty. Táta zuřil, když zjistil pravdu o převzetí firmy – křičel na Filipa i na mě: „Zklamali jste mě oba!“ Máma plakala v kuchyni a šeptala: „Karolíno, někdy je lepší odejít…“

Ale já nechtěla utéct. Chtěla jsem bojovat za sebe i za to málo důvěry, co mi zbylo.

Jednoho večera jsme s Filipem seděli na lavičce v Riegrových sadech a dívali se na noční Prahu.

„Víš,“ řekl tiše, „nikdy jsem nechtěl být jen tvůj manžel kvůli firmě. Ale bál jsem se říct pravdu.“

„A teď?“ zeptala jsem se.

„Teď chci být s tebou kvůli tobě.“

Drželi jsme se za ruce a já cítila poprvé po dlouhé době klid.

Ale otázky zůstaly: Může láska přežít zradu? Dá se odpustit něco takového? Nebo je lepší začít znovu – sama za sebe?

Co byste udělali vy na mém místě? Dá se vůbec ještě věřit člověku, který vás jednou zradil?