«Můj Syn Našel Útočiště u Svého Tchána: O Jeho Nové Práci Jsem Se Dozvěděl Poslední»

Jmenuji se Karel a žiji v malém městečku na Moravě. Můj syn Petr je pro mě záhadou. Od chvíle, kdy jeho matka odešla, jsem se snažil být mu otcem i matkou, ale nikdy jsem neměl pocit, že bychom si byli blízcí. Petr byl vždycky samostatný a já jsem se často cítil jako outsider v jeho životě.

Jednoho dne jsem se dozvěděl, že Petr má novou práci. Nebylo to od něj, ale od sousedky paní Novotné, která mi to řekla při nákupu v místním obchodě. «Váš Petr teď pracuje v Brně, že?» řekla s úsměvem. Byl jsem překvapený a trochu zklamaný, že mi to neřekl sám.

Když jsem se večer vrátil domů, rozhodl jsem se Petrovi zavolat. «Ahoj tati,» ozval se jeho hlas na druhém konci. «Slyšel jsem, že máš novou práci,» začal jsem opatrně. «Jo, pracuju teď v IT firmě v Brně,» odpověděl klidně.

«Proč jsi mi to neřekl?» zeptal jsem se. «Víš, tati, chtěl jsem ti to říct osobně, ale nějak nebyl čas,» odpověděl Petr omluvně. Cítil jsem smutek, ale snažil jsem se to nedat najevo.

O pár týdnů později mě Petr pozval na oběd do Brna. Setkali jsme se v malé restauraci na náměstí Svobody. Byl tam i jeho tchán, pan Dvořák. Byl to milý muž s laskavým úsměvem a hned jsme si padli do oka.

Během oběda jsem si všiml, jak dobře si Petr rozumí s panem Dvořákem. Bylo vidět, že mezi nimi panuje vzájemný respekt a porozumění. Cítil jsem lehkou žárlivost, ale zároveň i úlevu, že má Petr někoho, komu může důvěřovat.

Po obědě jsme se procházeli po městě a Petr mi ukázal své oblíbené místa. Když jsme se loučili, objal mě a řekl: «Tati, vím, že jsme si nikdy nebyli moc blízcí, ale chci, abys věděl, že tě mám rád.»

Byla to slova, která jsem potřeboval slyšet. Uvědomil jsem si, že i když jsme si s Petrem nikdy nebyli příliš blízcí, stále jsme rodina. A to je to nejdůležitější.