Babička, která rozděluje: Může rodina přežít její nespravedlnost?

„Proč zase dostal Honzík nový mobil a Anička nic?“ ozvalo se z kuchyně, kde moje dcera seděla shrbená nad domácím úkolem. Snažila jsem se zachovat klid, ale v hrudi mi to vřelo. Věděla jsem, že tahle otázka přijde. Věděla jsem, že Anička zase ucítí tu bodavou nespravedlnost, kterou v naší rodině už roky způsobuje moje tchyně, paní Marie.

„To není fér, mami. Babička mě nemá ráda?“ zašeptala Anička a já cítila, jak se mi stahuje hrdlo. Co na to říct? Jak vysvětlit osmiletému dítěti, že v některých srdcích není pro všechny místo?

Vzpomínám si na první Vánoce, které jsme slavili u Marie. Honzík, syn švagrové Lenky, dostal obrovský balík dárků – stavebnice, knížky, dokonce i nový tablet. Anička rozbalila dvě malé krabičky: ponožky a plyšového králíčka. Tehdy jsem si říkala, že je to náhoda. Že příště to bude jiné. Ale nebylo.

Roky plynuly a rozdíly se jen prohlubovaly. Marie nikdy nešetřila chválou na Honzíka: „To je ale šikovný kluk! Podívej se, jak krásně hraje na klavír! A ty známky! To je radost!“ Když Anička přinesla domů jedničku z češtiny, babička jen mávla rukou: „No jo, holčičky jsou na jazyky šikovné od přírody.“

Můj muž Petr vždycky říkal: „Nevšímej si toho. Máma je prostě taková. Hlavně nedělej scény.“ Ale jak mám mlčet, když vidím, jak se moje dcera uzavírá do sebe? Jak se bojí jet k babičce na víkend? Jak se ptá, jestli je s ní něco špatně?

Jednou jsem to nevydržela a při rodinném obědě jsem se Marie zeptala přímo: „Proč má Honzík vždycky přednost? Anička si taky zaslouží tvoji pozornost.“ Marie se zamračila: „Ale prosím tě! Ty jsi vždycky tak přecitlivělá. Já mám všechny vnoučata ráda stejně.“

Lenka se na mě podívala s úšklebkem a Petr mi pod stolem stiskl ruku. Cítila jsem se jako vetřelec ve vlastní rodině. Po obědě jsem slyšela Marii šeptat Petrovi: „Tvoje žena je pořád nespokojená. Měla by být ráda, že má kde bydlet.“

Začala jsem se vyhýbat společným návštěvám. Anička byla klidnější, když jsme zůstávaly doma. Ale Petr trval na tom, že rodina je důležitá a že bychom měli držet pohromadě. „Nechci, aby Anička přišla o babičku,“ říkal.

Jenže co je to za babičku, která jedno dítě miluje a druhé přehlíží?

Situace vyvrcholila letos na Aniččiny deváté narozeniny. Marie přišla s malou taštičkou – uvnitř byl levný zápisník a propiska. Honzík dostal nový fotbalový míč a dres s podpisem hráče ze Sparty. Anička se usmála a poděkovala, ale večer mi v posteli šeptala: „Mami, já už nechci mít narozeniny.“

To byl okamžik, kdy jsem si řekla dost.

Začala jsem hledat radu u kamarádek. Některé mi řekly: „Vykašli se na tchyni, hlavní je tvoje dítě.“ Jiné mě varovaly: „Nedělej rozbroje v rodině, bude to ještě horší.“ Ale já už nemohla dál přihlížet tomu, jak moje dcera trpí.

Jednoho večera jsem si sedla s Petrem ke stolu. „Musíme to řešit,“ řekla jsem pevně. „Aničce to ubližuje. Jestli s tím tvoje máma nepřestane, přestaneme k ní jezdit.“

Petr byl rozpačitý: „Ale co když se máma urazí? Co když nás odřízne?“

„A co když Anička vyroste s pocitem, že nestojí za nic?“ odpověděla jsem.

Nakonec Petr souhlasil, že si s Marií promluví. Bylo to těžké – Marie ho obvinila, že mě poslouchá víc než vlastní matku. Řekla mu, že Anička je rozmazlená a že ona přece nikoho nediskriminuje.

Ale něco se změnilo. Petr poprvé viděl bolest v očích vlastní dcery a pochopil, že už nejde jen o malichernosti.

Začali jsme budovat nové rodinné tradice – výlety jen ve třech, společné pečení bábovky, večery s knížkami a povídáním. Anička rozkvetla. Přestala se bát být sama sebou.

Marie nás teď vídá méně často. Občas zavolá a ptá se na Aničku – ale už nečekám zázraky.

Někdy mě přepadne smutek z toho, že naše rodina není taková, jakou jsem si ji vysnila. Ale když vidím Aničku smát se bez obav, vím, že jsem udělala správnou věc.

Možná jsme přišli o iluze o dokonalé rodině – ale získali jsme něco cennějšího: klid a důvěru mezi sebou.

A tak se ptám: Kolik z vás zažilo podobnou nespravedlnost v rodině? Je možné změnit zakořeněné tradice – nebo je lepší chránit své děti i za cenu konfliktu?