Jmenuji se Ivana a je mi čtyřicet let. Celý život žiji s matkou, která mě svou láskou a péčí svírá tak pevně, že se nemohu nadechnout. Toužím po svobodě, ale strach z jejího zklamání mě drží v pasti, ze které nevím, jak uniknout.
Jmenuji se Milena a celý život jsem se snažila být dobrou matkou i tchyní. Když se narodil můj první vnouček, zjistila jsem, že má snacha tají existenci dalšího dítěte. Tato pravda otřásla naší rodinou a já nevím, jak teď s ní mluvit ani jak chránit svého syna.
Jsem starší dcera, která od dětství nesla tíhu rodinných problémů. Vztah s matkou byl plný napětí a nepochopení, což nás se sestrou sblížilo i rozdělilo. Když mi mladší sestra zavolala a omluvila se za matčino chování, otevřelo to staré rány a přinutilo mě přemýšlet, jak moc nás rodina může ovlivnit.
Pět let po rozchodu s manželem píšu dopis jeho bývalé milence. Ohlížím se zpět na bolest, zradu i sílu, kterou jsem musela najít kvůli dětem i sobě. Přemýšlím, co vlastně znamená odpustit a jestli je možné opravdu zapomenout.
Jmenuji se Alena a právě jsem se pohádala se svou dcerou Lenkou, která mi vyčítá, že nechci hlídat její děti. Můj muž je vážně nemocný, stále pracuji a cítím, že už nemám sílu být vším všem. Přesto mě trápí, jestli jsem opravdu špatná babička, jak mi dcera tvrdí.
Jsem Anna, padesátiletá matka, která se snaží pochopit, proč se moje dcera Paulina opakovaně vrací domů. Když mi zavolala s prosbou, abych ji na pár týdnů přijala, tušila jsem, že za tím stojí víc než jen návštěva. Tento příběh je o rodinných vztazích, tajemstvích a odvaze postavit se pravdě.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, jak moc může jeden příbuzný změnit celý život. Když mi manžel oznámil, že jeho sestřenice Jana bude bydlet u nás během studia na Karlově univerzitě, začal kolotoč nedorozumění, hádek a tichých výčitek. Všechno, co jsem považovala za jisté, se začalo rozpadat a já musela bojovat nejen o svůj domov, ale i o vlastní manželství.
Všechno začalo nevinně, ale brzy se z toho stala noční můra. Moje nejlepší kamarádka Jana se po narození své dcery změnila a já jsem najednou byla jen kulisou v jejím světě mateřství. Musela jsem si položit otázku, jestli je možné zachránit přátelství, když jeden člověk zapomene, že i ostatní mají své životy.
Celý život jsem věřila, že láska a svoboda jsou pro dítě to nejdůležitější. Teď, když sedím sama v prázdném bytě a slyším jen tikot hodin, přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Moje dcera odešla, můj muž mě opustil a já se ptám sama sebe: byla jsem opravdu tak špatná matka?
Jmenuji se Ivana a ve čtyřiceti jsem porodila svého jediného syna, Tomáše. Dlouho jsme s manželem toužili po dítěti, ale když konečně přišel, nedokázali jsme mu nic odepřít. Teď, když je Tomáš dospělý a já vidím, jak je sobecký a neschopný postarat se sám o sebe, trápím se výčitkami a nevím, jak to napravit.
Jednoho rána jsem si uvědomila, že žiju život podle představ někoho jiného. Tlak Tomášovy rodiny mě dusil a já se musela rozhodnout, jestli budu žít pro sebe, nebo pro ostatní. Můj útěk od svatby byl nejbolestivější, ale zároveň nejsvobodnější rozhodnutí mého života.
Jsem Marie, babička dvou vnoučat, a dnes vám vyprávím o tom, jak láska mé dcery k jednomu dítěti roztrhla naši rodinu. Každý den jsem cítila, jak se napětí mezi vnučkou a vnukem prohlubuje, a já stála uprostřed, bezmocná a zraněná. Nakonec jsem musela udělat rozhodnutí, které změnilo naše životy navždy.
