Jmenuji se Jana a po rozvodu s Václavem jsem si myslela, že už mě v životě nic nepřekvapí. Když mi ale po patnácti letech zazvonil telefon a na druhém konci byl on, nemocný a zoufalý, musela jsem se rozhodnout, jestli mu podám pomocnou ruku. Společně s našimi dětmi, Tomášem a Alenou, jsme se ocitli před těžkou zkouškou, která nás nakonec spojila víc, než jsme si kdy dokázali představit.
Jednoho deštivého odpoledne mi zazvonil telefon a hlas, který jsem nečekala, mě pozval na čaj. Byla to moje bývalá tchyně, paní Novotná, se kterou jsem se po rozvodu s jejím synem téměř nevídala. Její pozvání mě zaskočilo a vyvolalo ve mně vlnu emocí, které jsem dlouho potlačovala.
Jedno sobotní ráno jsem našla pod výcieračkou obálku se svým jménem. Uvnitř bylo jen jedno foto – můj manžel Tomáš s cizím dítětem v náručí. Od té chvíle se mi život obrátil naruby a musela jsem čelit pravdě, kterou jsem nikdy nechtěla znát.
Jmenuji se Tomáš a v padesáti čtyřech letech jsem se rozhodl zůstat sám, i když mi okolí neustále radí, abych si našel novou ženu. Po bolestivém rozvodu a letech samoty jsem si uvědomil, že klid a svoboda mají pro mě větší hodnotu než společenské očekávání. Nedávná návštěva mého kamaráda Petra mě přiměla znovu přemýšlet o lásce, věku a o tom, co vlastně znamená být šťastný.
Jmenuji se Karel a po rozvodu s manželkou Norou se mi život obrátil naruby. Moje dvě dcery, Ema a Ela, se mi začaly vzdalovat a já nevím, jak k nim znovu najít cestu. Každý den bojuji s pocitem viny, osamělosti a otázkou, jestli je možné být dobrým otcem, když už nejsem součástí jejich každodenního života.
Jmenuji se Petr a po smrti své ženy jsem zůstal sám se dvěma dětmi. Když jsem konečně našel odvahu znovu milovat, všechno se zhroutilo kvůli jedné neuvážené větě mé snoubenky. Teď stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i mým dětem.
Jsem Lucie a celý můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem porodila svou dceru. Toužila jsem jí dát vše, co jsem sama nikdy neměla, ale místo obdivu jsem čelila kritice a nepochopení. Můj příběh je o tom, jak těžké je být matkou, když vaše volby rozdělují rodinu i společnost.
Jsem Petr a po rozvodu jsem musel bojovat o to, abych mohl zůstat se svými dětmi. Prošel jsem soudy, předsudky i vlastními pochybnostmi, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že děti potřebují svého otce stejně jako matku. Můj příběh je o bolesti, naději i odvaze postavit se za to, co je správné.
Když mě dcera Klára požádala, abych se na týden nastěhovala a pomohla jí s vnukem Matýskem, netušila jsem, jak hluboko sahají jejich problémy. Během těch několika dnů jsem zjistila, že nejde jen o hlídání dítěte, ale o rozpadající se rodinu a zoufalou potřebu podpory. Musela jsem se rozhodnout, jak moc se do jejich života vměšovat a jestli vůbec ještě umím být oporou.
Jmenuji se Ivana a jsem matka dospívajícího syna Filipa, který právě nastoupil na střední školu v Brně. Jeho první týdny byly plné posměšků kvůli oblečení, které jsem mu mohla dovolit koupit. Když se však dva jeho spolužáci objevili s tajemnou krabicí, všechno se změnilo a já musela čelit nejen jejich úmyslům, ale i svým vlastním pochybnostem o tom, jak být dobrou matkou.
První den na nové škole jsem zahlédl Kláru, jak sedí sama na lavičce a tiše pláče. Přestože jsem se sám cítil ztracený a nervózní, rozhodl jsem se ji oslovit a nabídnout jí útěchu. Netušil jsem, že tímto malým gestem nejen pomůžu jí, ale ovlivním i celou naši školní komunitu.
Jmenuji se Anna Novotná a nikdy nezapomenu na noc, kdy mi květované šaty změnily život. Místo tance a smíchu jsem stála v dešti před školou, zatímco mi slzy stékaly po tváři. Ten večer jsem pochopila, jak moc dokáže nespravedlnost bolet, ale i to, že rodina a přátelé jsou tím největším opěrným bodem.
