Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že se moje manželství stane terčem posměchu na internetu. Když jsem veřejně sdílel fotku se svou ženou Jitkou, spustila se lavina krutých komentářů o jejím vzhledu. Musel jsem se rozhodnout, jestli budu mlčet, nebo se postavím za naši lásku a čest své ženy.
Jsem Alena a nikdy bych nevěřila, že přijde den, kdy budu muset požádat své dvě dcery, aby odešly z našeho domova. Rozpad rodiny mě ničí, ale okolnosti mě donutily udělat rozhodnutí, které mi trhá srdce. V tomto příběhu sdílím bolest, vinu i naději, že snad jednou pochopí, proč jsem to musela udělat.
Jmenuji se Ivana a můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem si vzala Petra. Jeho matka mě od začátku odmítala a já jsem se snažila najít cestu, jak s ní vyjít. Příběh je o tom, jak jsem se snažila zachránit rodinné vztahy, i když jsem byla neustále odmítaná.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní manžel opustí v nejtěžší chvíli mého života – když se ukázalo, že naše dvojčata mají autismus. Zůstala jsem sama, bez podpory, v malém bytě na sídlišti v Brně, a musela jsem bojovat nejen s předsudky okolí, ale i s vlastními pochybnostmi. Přesto jsem našla sílu pokračovat a hledat pro své děti lepší budoucnost.
Jmenuji se Klára a už od dětství jsem byla svědkem nekonečných hádek svých rodičů, kteří se nikdy neshodli na ničem, snad kromě toho, že za všechno můžu já. Po jejich rozvodu jsem doufala v klid, ale místo toho se jejich soupeření přesunulo na moji malou dceru Aničku. Každý den bojuji s pocitem viny, únavy a zoufalství, protože jejich spory ničí nejen mě, ale začínají ovlivňovat i mou rodinu.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že obyčejná rodinná grilovačka může roztrhnout naši rodinu na kusy. Stačilo jedno odvážnější tričko a najednou jsem byla terčem kritiky od vlastní mámy i sestry. Je to příběh o tom, jak těžké je být sám sebou, když vás nejbližší odsuzují.
Ten večer jsem nečekala žádnou návštěvu. Když se u mých dveří objevila dcera Klára s kufrem v ruce a slzami v očích, věděla jsem, že se něco stalo. Její rozhodnutí odejít od manžela a začít znovu otřáslo nejen naší rodinou, ale i celou vesnicí.
Jednoho dne jsem se dozvěděla, že máma se vzdala dědictví po babičce ve prospěch své sestry, mé tety. V tu chvíli se mi zhroutil svět, protože jsem v tom domě vyrůstala a doufala, že jednou bude patřit mně a mým dětem. Teď stojím před otázkou, jak se postavit k rodině, která mě zradila, a jak najít nový domov i smysl života.
Jmenuji se Lenka a nikdy jsem si nemyslela, že mi jedno obyčejné odpoledne na hasičské stanici změní život. Když jsem uslyšela zoufalý pláč miminka, neváhala jsem ani vteřinu a vzala ho do náruče, i když jsem sama nikdy matkou nebyla. Ten den se mi otevřely staré rány, ale také jsem zažila nečekané uznání od svého velitele a musela čelit pravdě o vlastní rodině.
Jmenuji se Jana a nikdy jsem si nemyslela, že budu mít šest dětí. Po smrti souseda Karla jsem stála před rozhodnutím, které změnilo život nejen mně, ale i mým dětem a dvěma osiřelým sourozencům. Tento příběh je o odvaze, strachu, rodinných konfliktech a o tom, co znamená být skutečně laskavý.
Od prvního dne v rodině mého muže jsem cítila, že tam nepatřím. Přesto jsem jim vždy pomáhala, když potřebovali, ale když jsem sama potřebovala oporu, otočili se ke mně zády. Teď už vím, že musím myslet hlavně na sebe.
Jednoho deštivého večera mě můj manžel Petr bez varování odvezl i s naší dcerou Aničkou do starého domu na samotě a nechal nás tam napospas osudu. V příběhu popisuji zoufalství, strach i vztek, které jsem prožívala, a jak jsem se snažila najít sílu postavit se nové realitě. Když se Petr po týdnu objevil, jeho chladná slova mi navždy změnila život.
