Jmenuji se Vlasta a po letech, kdy jsem byla oporou celé rodiny, jsem se ocitla na okraji zájmu vlastních dětí. Když jsem jim oznámila, že prodám dům a odejdu do domova důchodců, spustila jsem lavinu emocí, hádek i nečekaných pravd. Tato krize nás ale nakonec přinutila znovu najít cestu k sobě a pochopit, co pro nás domov a rodina skutečně znamenají.
Když jsem se rozhodla pečovat o nemocnou tchyni, moje vlastní máma mi to nemohla odpustit. Vzpomínky na otce, který nás opustil, se mi vrátily a já musela čelit nejen rodinným konfliktům, ale i otázce, co vlastně znamená být dcerou. Příběh o vině, loajalitě a hledání vlastního místa mezi dvěma rodinami.
Už pět let se starám o paní Věru, matku své nejlepší kamarádky. Každý den bojuji s pocitem vděčnosti i vyčerpání, protože nevím, kdy a jestli vůbec mám právo říct dost. Píšu svůj příběh, abych zjistila, jestli v tom nejsem sama a kde je hranice mezi pomocí a sebeobětováním.
Jmenuji se Marie a už několik let posílám svým vnoučatům peníze k narozeninám i Vánocům. Moje vnučky, Klára a Eva, mi vždycky s radostí volají a povídají, na co peníze využijí, ale můj nejstarší vnuk Tomáš se nikdy neozve. Tenhle příběh je o bolesti z mlčení, o rodinných očekáváních a o tom, jak těžké je najít cestu zpátky k těm, které milujeme.
Jmenuji se Jana a po šestnácti letech manželství mi Petr oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět a já si vzpomněla na radu své maminky, která mě vždy varovala před tím, co znamená skutečné štěstí. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jak dál žít pro sebe i naši dceru Aničku.
Jednoho deštivého odpoledne jsem popadla jen to nejnutnější a utekla z domu, kde už jsem nemohla dýchat. Teď sedím v cizím bytě, sama se svými myšlenkami a vinou, a přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc. Hledám radu, jak se vyrovnat s tím, co jsem udělala, a jak čelit budoucnosti, která je najednou děsivě neznámá.
Jmenuji se Lucie a s manželem Tomášem jsme snili o vlastním bytě v Praze. Jeho rodiče, pan a paní Novotní, jsou velmi zámožní, ale přesto nám odmítli pomoci s akontací na hypotéku. Tento příběh je o tom, jak jejich rozhodnutí ovlivnilo naše vztahy i mé vlastní vnímání rodiny.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem bojovala za lepší budoucnost pro svou dceru Kláru. Když jí bylo dvanáct, musela jsem odejít pracovat do Německa, abychom přežily. Dnes, když je Kláře dvaatřicet, mi vyčítá, že jsem ji tehdy opustila – a já se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správnou věc.
Když jsem poprvé potkala svou budoucí tchyni Alenu, naše vztahy byly napjaté a plné nedůvěry. Přes veškerou snahu jsem si ji nedokázala získat, až do chvíle, kdy nás nečekaná rodinná krize donutila spolupracovat. Právě v těch nejtěžších chvílích jsme našly cestu k sobě a proměnily napětí v opravdovou rodinnou oslavu.
Jmenuji se Marie a v šedesáti třech letech jsem zjistila, že můj manžel Karel si píše s jinou ženou. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a musela jsem najít sílu čelit pravdě i vlastní nejistotě. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo někdy stál před podobnou volbou: mlčet, nebo bojovat o to, co je nám drahé.
Tři měsíce jsem se neozvala své mámě. Všechno začalo jednou hádkou, která změnila náš vztah. Teď mě manžel tlačí, abych jí zavolala, ale já nevím, jestli jsem na to připravená.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní tchyně donutí opustit domov. Čtyři roky jsme s manželem Petrem a naším synem žili v jejím bytě, kde se z každodenních hádek stalo peklo. Teď, když jsme konečně pryč, se ptám sama sebe, jestli jsem udělala všechno správně.
