Deset let jsem žila s tím, že je Petr pryč – zmizel beze stopy a já se musela naučit žít bez něj. Právě když jsem si začala myslet, že jsem se z jeho odchodu vzpamatovala, objevil se v mém životě znovu a všechno, co jsem složitě budovala, se začalo hroutit. Můj příběh je o zradě, odpuštění a odvaze jít dál, i když vás minulost znovu dostihne.
V sedmačtyřiceti letech jsem zjistila, že čekám dítě – v době, kdy jsem si myslela, že už mě žádné velké životní zvraty nečekají. Místo radosti přišel šok, strach a rodinné napětí, které odhalilo staré rány a předsudky. Toto je můj příběh o bolesti, naději a odvaze stát se matkou v době, kdy to nikdo nečekal – ani já sama.
Jedné noci jsem v slzách požádala svého syna a jeho ženu, aby se odstěhovali z mého bytu. Od té chvíle mě každý den pronásleduje otázka, jestli jsem udělala správnou věc, když jsem poprvé dala přednost sama sobě. Tento příběh je o bolesti, lásce a odvaze postavit se za vlastní klid.
Sedím na studené lavičce v panelákovém schodišti, objímám své dvě děti a v hlavě mi hučí strach i zoufalství. Po letech domácího násilí jsem konečně našla odvahu odejít od manžela, ale místo útočiště u kamarádky jsem narazila na další zavřené dveře. V téhle noci, mezi dětskými vzlyky a svým vlastním tichem, přemýšlím, jestli v tomhle světě existuje místo pro ty, kdo utíkají před temnotou.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní rodina postaví před tak těžké rozhodnutí. Moje tchyně přišla s návrhem, který měl změnit život naší dcery, ale zároveň mě donutil pochybovat o důvěře a lásce v rodině. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila najít samu sebe mezi tlakem rodinných očekávání, láskou k dceři a strachem z budoucnosti.
Po smrti své ženy jsem se snažil postavit život zpět na nohy kvůli sobě i synovi. Když jsem konečně našel odvahu znovu milovat, jediná věta od mé snoubenky otřásla vším, co jsem budoval. Můžeme někdy opravdu spojit minulost s přítomností, aniž bychom někoho zranili?
Celý život jsem toužila po dítěti, ale osud mi připravil jinou cestu. Po letech marných pokusů o vlastní rodinu jsme se s manželem rozhodli adoptovat dvě sestry z dětského domova v Brně. Nikdy jsem netušila, jak těžké a bolestné může být čekání na to, až se naše rodina stane skutečně úplnou.
Vždy jsem byla ta, která držela rodinu pohromadě, ale letos jsem se rozhodla na své narozeniny odjet sama pryč. Tím jsem spustila řetězec událostí, které otřásly našimi vztahy až do základů. V této zpovědi popisuji, jak jsem v sobě našla odvahu postavit se vlastní rodině a co všechno mě to stálo.
Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že obyčejná sobota na pražském bleším trhu mi převrátí život naruby. Našla jsem svatební šaty za dvě stovky, ale tím drama teprve začalo – doma mě čekala máma s předsudky, sestra s tajemstvím a já sama se svými sny. Tohle je příběh o lásce, rodinných konfliktech a odvaze být sama sebou v zemi, kde se každý dívá přes rameno.
Vyprávím svůj příběh manželství s Petrem, kde jsme museli čelit bolestivým vztahům s jeho rodiči. Jejich láska a podpora byly vždy podmíněné naším finančním zajištěním, což vedlo k mnoha konfliktům a slzám. Přemýšlím, jestli lze milovat rodinu, která miluje jen tehdy, když z toho něco má.
Ocitám se v kuchyni s telefonem v ruce, když mi přijde zpráva od mého syna, která mi zlomí srdce. Místo očekávané pozvánky na oslavu vnukových narozenin dostávám žádost, abych nepřicházela, protože prý „kazím atmosféru“. Můj příběh je o bolesti z odmítnutí, o vině, kterou si nesu, a o naději, že rodina může najít cestu zpět k sobě.
Jmenuji se Alena a vyprávím vám svůj příběh o tom, jak mě strach ztratit syna Honzu přiměl zasahovat do jeho manželství s Terezou. Každodenní napětí, rodinné obědy plné ticha a nevyřčených výčitek mě donutily čelit vlastním slabostem a následkům svých činů. Nakonec jsem si musela položit otázku: kde končí mateřská láska a začíná sobectví?
