Jmenuji se Jana a kdysi jsem se těšila na každý telefonát od své dcery Kláry. Dnes mi při každém zazvonění telefonu s jejím jménem srdce sevře úzkost, protože vím, že za jejím hlasem se skrývá další prosba o peníze. S manželem se zmítáme mezi láskou k dítěti a bolestí z pocitu, že jsme pro ni jen bankomat, a ptáme se, kdy a proč se naše pouto přetrhlo.
Od chvíle, kdy moje dcera Eliška poprvé řekla „táta“, jsem cítil tíhu otcovství. S manželkou Janou jsme nikdy neplánovali být rodiči tak brzy a nejistota ohledně naší budoucnosti nás dusila. Toto je příběh o tom, jak nás nečekaná cesta rodinného života zahnala až na hranici sil, ale zároveň nám ukázala, co znamená opravdová láska a odolnost.
Jsem Milena, matka a babička, která se poslední rok cítí vymazaná ze života svého syna Marka a jeho rodiny. Moje snacha Jana mě drží na distanc, Markova mlčenlivost mě bolí a já zoufale hledám své místo mezi nimi. Toto je příběh o bolesti, pochybnostech, rodinných hranicích a otázkách, které mi nedají spát.
Jmenuji se Petra a můj bývalý manžel Tomáš koupil našemu synovi Filipovi byt, což vyvolalo vlnu žárlivosti a konfliktů v jeho nové rodině. Moje vztahy s bývalou tchyní Alenou se najednou zhoršily a já jsem musela bojovat nejen za klid pro Filipa, ale i za vlastní důstojnost. Tento příběh je o tom, jak těžké je chránit dítě před cizími frustracemi a najít sílu začít znovu.
Jednoho večera mi tchyně oznámila, že její syn Petr se má nastěhovat k nám. Od té chvíle se můj život obrátil vzhůru nohama – musela jsem čelit nejen napjatým vztahům v rodině, ale i sama sobě. Nakonec jsem zjistila, kde jsou mé hranice a co pro mě znamená rodina.
Jmenuji se Ivana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi sousedka před obchodem řekla, že moje babička už tři dny nejedla. Ten okamžik ve mně spustil lavinu pochybností, výčitek a starých rodinných bolestí. Toto je příběh o tom, jak jsem se mezi prací, rodinnými hádkami a vlastními strachy snažila zachránit to, co z naší rodiny zbylo.
Jednoho dne jsem musela vzít svého manžela Petra na návštěvu k rodičům do Prahy. Jeho posedlost venkovem začala ovlivňovat náš vztah a já jsem se ocitla mezi dvěma světy – mezi rodinou, která zůstala ve městě, a mužem, který toužil po útěku na venkov. Vše vyvrcholilo dramatickým rozhovorem u rodičů, kde se ukázalo, že Petrův útěk je možná jen snahou uniknout před vlastními problémy.
Jmenuji se Ivana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi syn oznámil, že mě na svou svatbu nezve. Přestože jsem jeho ženu i její dceru přijala do rodiny, vždy jsem cítila, že stojím stranou. Když mě později požádali, abych jim poskytla střechu nad hlavou, musela jsem se postavit tváří v tvář bolestné pravdě o rodinných vztazích a dvojím standardům.
Dvacet let jsem byla oporou své nejlepší kamarádce Lucii. Když jsem ale potřebovala její pomoc já, zůstala jsem sama a zlomená. V tomto příběhu se snažím pochopit, kde jsme se ztratily a co vlastně znamená být skutečný přítel.
Nikdy jsem si nemyslel, že se můj život obrátí vzhůru nohama, když jsem trval na tom, aby se moje žena vrátila po mateřské dovolené do práce. Zůstal jsem doma s naším synem a musel jsem čelit realitě, kterou jsem dřív neviděl. Teď vím, že některé věci nejsou tak jednoduché, jak se zdají.
Jmenuji se Lucie a vyrůstala jsem v domě, kde můj otec vždy upřednostňoval mého nevlastního bratra. Moje máma se mě snažila chránit, ale chladná vzdálenost od táty ve mně zanechala hluboké jizvy. Toto je příběh o tom, jak jsem se naučila žít s pocitem osamění přímo uprostřed vlastní rodiny.
Jmenuji se Lucie a vyrůstala jsem v Ostravě, ve stínu bratrovy vážné nemoci a mámina nekonečného boje. Když nám jednoho dne vypovědělo auto službu a bratrova léčba se stala téměř nemožnou, musela jsem překonat stud a zaklepat na dveře bohatého souseda, pana Karla. To, co následovalo, změnilo nejen naši každodennost, ale i můj pohled na lidi a život samotný.
