Jmenuji se Marek a s mou sestrou Terezou jsme celý život přemýšleli, jak poděkovat naší mamince Janě za její nekonečné oběti. Jako samoživitelka pracovala v kantýně v našem malém městě a nikdy si nestěžovala, i když byla vyčerpaná. Náš příběh je o cestě za vděčností, která nás oba změnila a přinesla nečekané rozuzlení.
Jednoho večera jsem náhodou zaslechla, jak moje nejlepší kamarádka Lucie pomlouvá moji rodinu. V ten moment se mi zhroutil svět a musela jsem se rozhodnout, jestli jí odpustím, nebo se za sebe a svou rodinu postavím. Tento příběh je o zradě, bolesti a odvaze čelit pravdě, i když bolí.
Jmenuji se Linda a ještě před pár lety jsem si myslela, že rodina je všechno. Ale od chvíle, kdy se můj syn Jan oženil s Terezou, se můj domov změnil v bitevní pole. Každý den bojuji s pocitem, že už tu nejsem vítaná, a ptám se sama sebe: jak daleko může člověk zajít, aby si zachoval důstojnost?
Všechno začalo jedním obyčejným nedělním obědem u rodičů mého manžela, ale to, co se tam odehrálo, navždy změnilo náš vztah s nimi. Pocítila jsem ponížení a zradu od lidí, které jsem považovala za nejbližší. Teď si kladu otázku – kde jsou hranice, které nesmíme dovolit překročit, i když jde o naši vlastní rodinu?
Jmenuji se Jana a právě jsem se dozvěděla, že má dcera Klára chce, abych převzala péči o jejího syna Matyáše. V hlavě mi víří tisíce otázek, protože jsem si myslela, že už mám své rodičovské povinnosti za sebou. Teď stojím před rozhodnutím, které může změnit život celé naší rodiny.
Už pět let žiju s Tomášem, ale jeho matka mě nikdy nepřijala. Neustále mi dává najevo, že jsem rozbila rodinu, a snaží se ho vrátit k jeho bývalé ženě kvůli vnučce. Každý den bojuji s pocitem viny, i když vím, že jsme se do sebe s Tomášem zamilovali až po jeho rozvodu.
Jsem Marie a právě mi volá má snacha Lucie, která mezi vzlyky mluví o mém synovi Michalovi. Vše, co jsem jí kdysi chtěla říct, ale nikdy nenašla odvahu, se mi teď vrací jako bumerang. V příběhu se odhalují rodinná tajemství, staré křivdy a bolestná otázka, zda lze napravit to, co jsme roky přehlíželi.
Jmenuji se Ludmila a je mi šedesát let. Můj syn Tomáš si vzal Katku, ženu, která mi nikdy nedala šanci být součástí jejich života. Toto je příběh o bolesti, nedorozuměních a boji o lásku vlastního dítěte ve světě, kde tchyně často zůstávají samy.
Jednoho večera jsem svému manželovi řekla, že už ho dál nemůžu živit a starat se o něj. Ta věta změnila všechno – rozjela lavinu emocí, výčitek a odhalených pravd, které jsme roky skrývali. V tom příběhu se ptám sama sebe, kde je hranice mezi láskou a sebeobětováním.
Jmenuji se Zuzana a už roky žiju v nekonečném kolotoči vaření, protože můj manžel Petr odmítá jíst cokoli, co není čerstvé. Každý den vstávám dřív, abych mu připravila teplé snídaně, a po práci spěchám domů, abych stihla uvařit večeři. Cítím se vyčerpaná, nepochopená a začínám přemýšlet, jestli je tohle opravdu život, jaký jsem si vysnila.
Jmenuji se Jaroslav a celý život jsem snil o tom, že svým dětem, Martinovi a Evě, zanechám něco hodnotného. Když jsem Evě dovolil bydlet v bytě na Vinohradech, netušil jsem, jak moc tahle rozhodnutí otřesou naší rodinou. Toto je příběh o důvěře, zklamání a o tom, co to vlastně znamená být rodičem.
Jsem Jana a můj život se obrátil naruby, když mě manžel opustil krátce po narození naší dcery. V nejtemnější chvíli přišla jeho matka s nabídkou, která mě postavila před nejtěžší rozhodnutí mého života. Dodnes si kladu otázku, jestli jsem zvolila správně.
