Dvacet let jsem každé ráno naléval kávu zamračenému panu Novákovi v našem malém pražském bistru, aniž bych o něm cokoli věděl. Když jednoho dne přestal chodit, začal jsem pátrat po jeho osudu a odhalil jsem pravdu, která mi změnila pohled na lidi i na sebe samotného. Je to příběh o samotě, předsudcích a o tom, co zůstává nevyřčeno mezi řádky každodenního života.
Jmenuji se Nikola a vyprávím příběh svého manželství s Martinem, jehož posedlost čistotou postupně rozložila náš vztah. Zpočátku jsem jeho pečlivost obdivovala, ale brzy se z ní stala překážka, která nás oba dusila. Příběh ukazuje, jak i zdánlivě nevinné zvyky mohou narušit lásku a rodinu.
Celý život jsem věřila, že naše rodina stojí na pevných základech důvěry a lásky. Po Davidově smrti jsem ale zjistila, že mi zatajil pravdu, která mě připravila o domov i jistotu. Teď stojím před otázkou, zda šlo o zradu, nebo jen nepochopení – a jestli vůbec někdy pochopím, proč to udělal.
Všechno začalo jedním výbuchem vzteku v naší malé kuchyni na Žižkově. Máma, majitelka vyhlášené pekárny, vždycky tvrdila, že si poradíme sami – dokud se náš svět nezačal hroutit. Právě tehdy jsme zjistili, že rodina může být nejen břemenem, ale i záchranným lanem.
