Jmenuji se Božena a ve svých 78 letech jsem si myslela, že mě už nic nepřekvapí. Po těžké nemoci a zlomenině kyčle jsem se ocitla v situaci, kdy mi vlastní děti nabídly pomoc, ale zároveň se pokusily potají prodat můj dům. Tento příběh je o zradě, rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít důvěru tam, kde by měla být samozřejmostí.
Jmenuji se Alena a celý život jsem bojovala za svého syna Tomáše, kterého jsem vychovávala sama poté, co nás jeho otec opustil. Nyní, když je dospělý a má vlastní rodinu, mě obvinil, že jsem mu ji zničila – jen proto, že jsem jeho ženě Lucii řekla, ať umyje nádobí. Tato událost otevřela staré rány a ukázala, jak hluboko sahají naše rodinné konflikty.
Jsem Jana, čtyřicetiosmiletá žena, která už přes dvacet let žije v Praze. Po jedné návštěvě rodného domu na Vysočině jsem se ocitla v konfliktu s rodinou, když mi sestra Zuzana navrhla, abych prodala svůj byt a vrátila se domů. Když se druhý den objevil bratr Martin s košíkem jablek a omluvou, musela jsem se znovu zamyslet nad tím, co pro mě vlastně znamená rodina a domov.
Jmenuji se Jana a můj život se obrátil vzhůru nohama, když se moje tchyně Alena rozhodla, že nám bude pomáhat. Její snaha byla neúnavná, ale místo vděčnosti jsem cítila jen úzkost a bezmoc. Tento příběh je o tom, jak i dobré úmysly mohou rozbít rodinnou pohodu a jak těžké je najít odvahu říct dost.
Můj život se obrátil vzhůru nohama, když jsem zjistila, že muž, kterého miluji, je ženatý. Prošla jsem bolestí, zradou i vztekem, ale nakonec jsem našla sílu postavit se nejen jemu, ale i sobě. Toto je můj příběh o ztrátě iluzí, odvaze a malém vítězství nad vlastní slabostí.
Vždycky jsem si myslela, že rodina drží při sobě, ale jedno rozhodnutí mojí mámy mi obrátilo svět naruby. Když dala dárky, které jsem koupila svým dětem, mé sestře a jejím dětem, cítila jsem se zrazená a bezmocná. Tato událost rozvířila staré rány a přinutila mě přehodnotit, co pro mě rodina vlastně znamená.
Když mi můj syn Jakub oznámil, že nejsem zvána na jeho svatbu, zhroutil se mi svět. Vzpomínám na roky, kdy jsem ho sama vychovávala a snažila se mu dát vše, co potřeboval, i když jsem přitom ztratila sama sebe. Teď stojím před otázkou, jestli jsem byla opravdu dobrou matkou, a hledám sílu odpustit sobě i jemu.
Jmenuji se Anna a nikdy bych nevěřila, že ve dvaapadesáti letech budu stát uprostřed rodinné bouře, kterou rozpoutala má vlastní dcera. Po letech dřiny, kdy jsem sama vychovávala Kláru, mě obvinila z něčeho, co bych jí nikdy neudělala. Tento příběh je o bolesti, nedorozumění a o tom, jak těžké je znovu najít cestu k člověku, kterého milujete nejvíc na světě.
Jsem Marie a celý život jsem se snažila pro svou dceru Lenku jen to nejlepší. Když si přivedla domů Petra, věděla jsem, že to není muž pro ni, ale ona mě nikdy neposlouchala. Teď sleduji, jak se její život rozpadá, a já s tím nemůžu nic dělat.
Jmenuji se Marie a celý život jsem bojovala o to, abych měla dítě. Když se mi narodila dcera Eva, byla jsem už ve věku, kdy většina žen plánuje vnoučata. Teď, když jsem vdova a žiju z důchodu, mi Eva vyčítá, že jí nemohu pomáhat tak jako její bohatí tchán a tchyně.
Celý život jsem věřila, že s Martinem máme pevné manželství, dokud jsem po jeho smrti nezjistila, že mi v závěti nezanechal vůbec nic. Jeho podíl ve firmě i peníze odkázal ženě, o které jsem nikdy neslyšela. Teď stojím před otázkou, jestli jsem vůbec někdy svého muže doopravdy znala.
Jmenuji se Petra a žiji v Brně se svým manželem Tomášem a naší malou dcerkou. Moje tchyně, paní Marie, se snaží být součástí našeho života a pomáhat nám, ale její snaha je často odmítána její vlastní dcerou, mojí švagrovou Lenkou. V tomhle příběhu popisuji, jak se dobré úmysly mohou změnit v bolest a jak těžké je najít rovnováhu mezi pomocí a respektem k hranicím.
