Jmenuji se Jana a poslední měsíce utíkám do práce, abych nemusela být doma s manželem Petrem. Každý den je pro mě boj mezi povinnostmi, touhou po klidu a pocitem viny, že nedokážu být šťastná v rodině, kterou jsme si spolu vybudovali. Dnes večer mě čeká rozhodnutí, které může změnit celý můj život.
Celý život jsem věřila, že pomáhám své nemocné mamince, ale jednoho dne jsem zjistila, že mé oběti financují její závislost. Tato bolestná pravda mi převrátila svět naruby a já musela bojovat s pocitem zrady i s otázkou, zda jí ještě někdy dokážu věřit. Příběh o tom, jak těžké je znovu najít důvěru v někoho, koho milujete.
Jmenuji se Alena a můj život se rozpadl ve chvíli, kdy jsem v Německu náhodou zjistila, že můj muž v Česku žije dvojí život. Nejvíc mě zraňuje, že moji synové všechno věděli a přesto mlčeli. Teď stojím před otázkou, jestli má smysl se vracet domů, když už žádný domov neexistuje.
Jsem Jana a s manželem Pavlem jsme půl roku investovali vše do rekonstrukce starého domu jeho matky. Když jsme doufali, že v něm začneme nový život, tchyně ho darovala Pavlovu bratrovi. Zůstala jsem zrazená, rozčarovaná a ptám se: Má vůbec smysl obětovat se pro rodinu?
Jsem Marie a po smrti manžela jsem zůstala sama v našem bytě, kde jsme prožili celý život. Moje dcera Jana mě chtěla přestěhovat do malé garsonky, aby mohla pronajmout můj byt a získat peníze. Cítila jsem se zrazená a nechtěná, což mě donutilo přehodnotit, co pro mě znamená domov a rodina.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že budu muset vyhodit vlastní tchyni z bytu. Roky jsem mlčela a snažila se chápat, ale když překročila poslední hranici, musela jsem se postavit sama za sebe. Tenhle příběh je o tom, jak těžké je říct dost, když jde o rodinu.
Přijala jsem bratra k sobě domů, když byl v nouzi, ale místo krátké pomoci se z toho stal nekonečný příběh. Každý den bojuji s pocitem, že ztrácím svůj domov i samu sebe, zatímco on si zvyká na pohodlí a odmítá převzít odpovědnost. Všechno, co jsem budovala, se začíná rozpadat a já nevím, jak najít odvahu říct dost.
Celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Když jsem se rozhodla vyměnit velký byt za menší, abych finančně pomohla svým dětem, myslela jsem, že tím naše vztahy ještě posílím. Místo toho jsem zůstala sama a začala přemýšlet, jestli jsem někde neudělala chybu.
Celý život jsem žila v tichu a samotě, až jednoho deštivého dne v knihovně na Vinohradech vstoupil do mého světa někdo, kdo mě donutil znovu cítit. Prožila jsem bolest, ztrátu i naději, a nakonec jsem musela čelit otázce, zda je možné začít znovu, když už si myslíte, že je pozdě. Můj příběh je o odvaze otevřít se lásce, i když se zdá, že už na ni není místo.
Dům mého dětství se stal symbolem rodinného rozkolu, když mi bratr po smrti rodičů dovolil zůstat, ale začal požadovat nájemné. Prožívám bolest zrady, vzpomínky na společné chvíle a zoufalou snahu najít smíření v rodině, která se rozpadá. Příběh o tom, co znamená domov a jak hluboko může bolet, když se z něj stane jen další nemovitost.
Po smrti mého bratra Tomáše jsem zůstala sama s krabicí starých fotek a pocitem, že pro naši rodinu už nic neznamenám. Vždycky jsme byli s Tomášem nerozluční, ale jeho žena Jana mě po jeho smrti odsunula stranou a všechno zdědila. Teď se snažím pochopit, kde se stala chyba a jestli mám ještě právo bojovat o místo v rodině.
Nikdy by mě nenapadlo, že v osmačtyřiceti letech znovu otěhotním. Po rozvodu a odchodu dětí z domu jsem si myslela, že mě čeká už jen klid a svoboda. Místo toho jsem musela čelit předsudkům rodiny i společnosti a znovu si položit otázku, co vlastně od života chci.
