Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní tchyně donutí opustit domov. Čtyři roky jsme s manželem Petrem a naším synem žili v jejím bytě, kde se z každodenních hádek stalo peklo. Teď, když jsme konečně pryč, se ptám sama sebe, jestli jsem udělala všechno správně.
Jmenuji se Nora a celý život jsem se snažila držet naši rodinu pohromadě. Když jsem převedla svůj byt na vnučku Kláru, věřila jsem, že dělám správnou věc – netušila jsem, že tím ztratím vlastní dceru. Teď stojím před troskami našeho vztahu a zoufale hledám cestu zpět.
Jmenuji se Gabriel a pracuji v kanceláři plné rutiny a ticha. Když mě nová kolegyně Magdaléna pozvala na procházku po práci, netušil jsem, že jeden obyčejný večer převrátí můj život naruby. V ten den jsem musel čelit pravdám o sobě, své ženě i o tom, co znamená být skutečně sám.
Jsem matka, která vychovávala syna sama poté, co nás manžel opustil s dluhy. Po letech se bývalý manžel vrátil a syn se ke mně začal chovat odtažitě, až mě nakonec zradil způsobem, který jsem nečekala. Teď se snaží vše napravit, ale já nevím, jestli mu to dokážu odpustit.
Můj manžel Petr trval na tom, že jeho nemocná babička Marie se k nám musí nastěhovat. Já jsem se bála, že to nezvládneme, ale Petr mě neposlouchal. Když jsem se postavila na odpor, sbalil si kufry a pohrozil rozvodem.
Když jsem zjistila, že mě Honza podvedl, zhroutil se mi svět. Chtěla jsem odejít, ale moji rodiče mě přesvědčili, abych to ještě nevzdávala. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správně, když jsem zůstala.
Jmenuji se Eliška a v padesáti osmi letech jsem s manželem Františkem učinila rozhodnutí, které navždy změnilo naši rodinu. Rozhodli jsme se odkázat většinu našeho majetku charitám, což vyvolalo v našich dětech, Danovi a Natálii, vlnu nepochopení a zloby. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi láskou k dětem a odpovědností vůči světu.
Můj život se obrátil naruby, když jsem se ocitla uprostřed soudního sporu s tchyní kvůli bytu, který po smrti svého otce zdědil můj první manžel Antonín. Místo radosti z nového začátku mě čekaly hádky, podezírání a bolestné rozdělení rodiny. Vše, co jsem si myslela, že je jisté, se rozpadlo pod tíhou nedůvěry a chamtivosti.
Od prvního dne jsem cítila, že mě moje tchyně nikdy nepřijme. Přes veškerou snahu jsem narážela na ledovou zeď nepochopení a výčitek. Když jsme s Petrem oznámili, že čekáme dítě a chceme se vzít, spustila se lavina událostí, která navždy změnila naši rodinu.
Stála jsem v zasedačce otcovy firmy, když jsem poprvé pochopila, že můj život není takový, jaký jsem si vysnila. Vdala jsem se za Filipa, protože to ode mě všichni čekali – a protože jsem věřila, že jeho úsměv je upřímný. Ale když se začaly odhalovat jeho skutečné motivace, musela jsem se rozhodnout, jestli budu dál žít v cizím příběhu, nebo si napíšu vlastní.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní tchyně postaví před tak těžké rozhodnutí. Když jsem se po mateřské chtěla vrátit do práce, nabídla nám tchyně, že bude hlídat naši dceru, pokud jí dáme všechny úspory a ona převede svůj byt na naši malou Aničku. Všechno se ale rychle zvrtlo a já musela čelit otázce, co je pro naši rodinu opravdu správné.
Jednoho deštivého večera mi do života vtrhla moje tchyně, paní Věra, s očima plnýma slz. V ten okamžik jsem musela čelit nejen její bolesti, ale i vlastnímu pocitu zrady, který roztrhal naši rodinu. Příběh o tom, jak těžké je odpustit, když minulost stále bolí a důvěra je křehčí než kdy dřív.
