Jsem Marie, babička z malé vesnice na Vysočině. Po jedné hádce s mým zetěm Petrem mi odvezl mého milovaného vnoučka Tomáška, protože prý mu nedávám dost sladkostí. Teď přemýšlím, jestli jsem opravdu udělala chybu, nebo jestli je to jen další střet mezi generacemi.
Nikdy bych nevěřila, že po tolika letech přijde konec. S Karlem jsme spolu byli celý život, ale teď stojíme proti sobě u soudu. Všechno to začalo jedním obyčejným víkendem, kdy nám děti svěřily svého psa.
Jedno deštivé odpoledne mi u dveří stála tchyně v slzách a její slova mi navždy změnila život. Po letech boje s neplodností a radosti z našich dvojčat jsem musela čelit zradě, která otřásla samotnými základy naší rodiny. Dokážu odpustit, nebo ztratím všechno, co miluji?
Jsem Agáta a už několik let žiji sama v našem starém bytě na Žižkově. Moje tři děti mi volají každý den, ale v jejich hlasech slyším jen povinnost, ne starost. Přemýšlím, jestli je tohle stáří, které jsem si představovala, a jestli někdy ucítím opravdovou lásku od těch, kterým jsem dala celý život.
Jmenuji se Anežka a celý život jsem obětovala své rodině. Dnes sedím sama v tichu svého bytu na Jižním Městě a přemýšlím, kde se stala chyba. Moje děti i vnoučata žijí kousek ode mě, ale jako bych pro ně přestala existovat.
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi lékařka oznámila, že Ondra musí zůstat v nemocnici. Všechno se mi zhroutilo, ale můj syn mi ukázal, co znamená skutečná odvaha. Jeho zpěv a smích v nemocničním pokoji mi daly sílu bojovat dál.
Jednoho večera mi moje žena Jana řekla, že buď zůstanu s ní a přijmu dědictví po jejím otci, nebo zůstanu věrný své mamince, která ji nikdy nepřijala. Musel jsem se rozhodnout mezi pohodlným životem a rodinnou láskou. To, co následovalo, mi obrátilo život naruby a donutilo mě přehodnotit, co je v životě opravdu důležité.
Nikdy bych nevěřila, že mě vlastní rodina takhle zklame. Půjčila jsem mámě auto, aby jí pomohla, ale ona ho dala bráchovi a ten ho naboural. Teď se mnou máma nemluví, protože jsem na ni křičela – a já nevím, jestli jsem opravdu ta špatná.
Můj návrat z porodnice s novorozenou dcerou měl být nejšťastnějším dnem mého života, ale místo toho mě doma čekal chaos a pocit naprosté bezmoci. Můj manžel Petr, přepracovaný a pod tlakem svého šéfa, nestihl pro naši holčičku připravit vůbec nic. Tato zpověď je voláním všem ženám, které se ocitly mezi očekáváním a realitou, mezi láskou a zklamáním.
Jmenuji se Marie a po třiceti pěti letech manželství jsem objevila v mobilu svého muže zprávy od jiné ženy. Vždy jsem věřila, že naše pouto je pevné, ale teď se mi zhroutil celý svět. Sdílím svůj příběh o důvěře, zradě a hledání odpuštění v české rodině.
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy se u našich dveří objevila babička Marie s kufrem v ruce a slzami v očích. Já a Honza jsme byli čerstvě po svatbě, snažili jsme se najít vlastní místo v Praze a najednou jsme museli řešit, jak zvládnout život ve třech. Byl to začátek nečekaně těžkého, ale i krásného období, které nás všechny změnilo.
Moje sestra a já jsme si byly kdysi blízké, ale po smrti naší maminky se mezi nás vklínila nenávist kvůli dědictví. Všechno, co jsme spolu prožily, se rozpadlo během několika měsíců plných hádek, slz a soudních tahanic. Dnes už nevím, jestli je možné najít cestu zpět.
