Chladný podzimní večer. Můj syn byl uložen v posteli, tvrdě spal, zatímco jsem seděla sama v obývacím pokoji a popíjela šálek heřmánkového čaje. Byli jsme teď jen my dva, i když ještě nedávno byl náš domov plný smíchu a tepla. Všechno se ale změnilo, když mě manžel opustil s tím, že našel svou spřízněnou duši v jiné ženě. Měla jsem podezření už měsíce, ale realita jeho zrady mě přesto zasáhla jako rána kladivem.
„Přesvědčila tě k tomu Jana? To je přesně to, co potřebujeme! Jen proto, že se s ní neshodneme, neznamená, že bych měl prodat dům. Toto místo má příliš mnoho vzpomínek.“ „Je to náš rodinný dům, předávaný z generace na generaci. Ale možná je čas na změnu. Nikdo mě nepřesvědčil; jen si myslím…“
Eva byla kdysi tatínkovým miláčkem, jejich pouto bylo nerozbitné. Ale od jejího sňatku se stala cizinkou, upřednostňující požadavky svého manžela před rodinou.
Když jsem se před 12 lety vdala za Michala, jeho matka dala jasně najevo, že bude vždycky trnem v mém oku. Navzdory jejímu nesouhlasu jsme si společně vybudovali život, i když naše cesta k rodičovství byla plná bolesti. Po letech snažení jsme byli konečně požehnáni synem. Michalova kariéra úspěšného architekta vzkvétala, ale jednoho večera se všechno, co jsme znali, obrátilo vzhůru nohama.
Po devastujícím pádu odhalila matka Jakuba skrytou agendu svému synovi. Toto odhalení roztrhlo rodinné vazby a nechalo Emu pochybovat o všem, čemu kdy věřila.
Uplynuly tři roky od smrti jejího otce, ale vzpomínka na jejich poslední rozhovor ji stále pronásledovala. Její otec seděl ve svém oblíbeném křesle, jeho kdysi živé oči nyní ztlumené časem a nemocí. Jeho hlas, kdysi silný a autoritativní, se změnil v šepot. Vedle něj seděl jeho vnuk, který ho často navštěvoval a znal všechny jeho strasti.