Sedím sama v obýváku, přemítám nad tím, jak snadno se nám s Martinem vytratil pocit blízkosti, a přitom mám strach cokoli říct. V hlavě mi běží tisíce scénářů, ve kterých jsem pro něj jen přítěží – a tak radši mlčím, i když uvnitř zoufale volám po tom, aby mě někdo vyslyšel. Nevím, jestli je větší odvaha požádat o pomoc, nebo snášet všechno v tichosti.