Jednoho lednového rána jsem se dozvěděl, že máma má rakovinu. Najednou jsem musel být tím silným, který drží naši rodinu pohromadě, i když jsem sám měl strach a nevěděl, co bude dál. Tohle je můj příběh o bolesti, bezmoci, ale i o tom, jak jsem se naučil hledat světlo v temnotě.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se mi život během jednoho dne obrátí vzhůru nohama. Když mi lékař oznámil diagnózu rakoviny, cítila jsem, jak se mi pod nohama propadá zem. Přesto jsem díky víře, modlitbě a podpoře mého manžela Petra našla sílu bojovat dál.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy máma zpochybňuje schopnosti mého muže, zatímco já se snažím udržet naši rodinu pohromadě. Procházíme finančními problémy, staráme se o syna s postižením a čelíme neustálé skepsi. Přesto v sobě nacházíme sílu a odvahu bojovat za naši lásku i budoucnost.
Jednoho deštivého večera mě manžel Petr opustil v polorozpadlém domě na Šumavě s naší dcerou Klárou. Zůstaly jsme samy, bez peněz, bez podpory, jen s nadějí, že dokážeme začít znovu. Tento příběh je o tom, jak jsme se postavily na vlastní nohy, našly odvahu a znovu objevily štěstí.
