Nikdy bych nevěřila, že se ocitnu v domě, kde se bojím i nadechnout. Po ztrátě bytu v Praze jsme s manželem museli odejít k jeho otci do malé vesnice na Vysočině, kde se z dočasného útočiště stal můj každodenní boj o důstojnost. Každý den jsem čelila ponižování, strachu a zoufalství, ale právě tam jsem v sobě objevila sílu, o které jsem neměla tušení.
V padesáti letech jsem zjistila, že jsem těhotná. Moje rodina mě odsoudila, sousedé mě pomlouvali a já jsem musela bojovat nejen s předsudky, ale i se strachem o zdraví a budoucnost. Přesto jsem si vybrala život a lásku – a dnes vím, že to stálo za to.
Jednoho deštivého večera jsem našla dopis, který mi obrátil život naruby. Zrada, rozvod a boj o děti mě srazily na kolena, ale právě v těch nejtemnějších chvílích jsem objevila svou skutečnou sílu. Dnes už vím, že někdy musíme padnout až na dno, abychom mohli znovu povstat.
Celý život jsem žila pro druhé – vařila, uklízela, starala se o rodinu. Jednoho dne jsem si ale uvědomila, že už nemůžu dál žít jen ve stínu očekávání svého muže Pavla. Rozhodla jsem se postavit na vlastní nohy a zjistit, jestli mám dost odvahy změnit svůj život.
Jedno ráno jsem si přečetla zprávu, která mi převrátila život naruby. Zrada, bolest a pocit, že už nikdy nebudu stejná. Ale právě tehdy jsem v sobě našla sílu, o které jsem neměla tušení.
Jednoho zimního rána jsem se probudila na lavičce v parku na Žižkově a věděla, že už takhle dál nemůžu. Ztratila jsem domov, rodinu i důvěru v sebe samu, ale právě v těch nejtemnějších chvílích jsem našla sílu bojovat. Dnes vedu komunitní centrum a pomáhám lidem, kteří jsou tam, kde jsem byla já.
Celý život jsem žila v přesvědčení, že jsem průměrná a bez talentu. Strach a nejistota mě provázely od dětství až do dospělosti, kdy jsem se ztratila v každodenním kolotoči povinností. Ale jednoho dne jsem vzala do ruky štětec a poprvé pocítila, že možná přece jen něco dokážu.
Myslela jsem, že mě už v životě nic nepřekvapí. Jedna obyčejná večeře s dávným kamarádem mi ale obrátila svět vzhůru nohama. Moje dcera si myslela, že jsem se zbláznila, ale já jsem konečně začala žít pro sebe.
Dcera mě přemluvila, abych šla na rande po padesátce. V kavárně jsem málem utekla, ale jeho úsměv mě zastavil. Ten den změnil všechno, co jsem si o sobě i o lásce myslela.
Celý život jsem byla ta, která všechno zvládala – domácnost, děti, práci. Ale když jsem zestárla, uvědomila jsem si, že už nechci být jen služkou ve vlastním domě. Rozhodla jsem se pro rozvod a teď hledám odvahu žít podle sebe.
Jednoho lednového rána jsem se dozvěděl, že máma má rakovinu. Najednou jsem musel být tím silným, který drží naši rodinu pohromadě, i když jsem sám měl strach a nevěděl, co bude dál. Tohle je můj příběh o bolesti, bezmoci, ale i o tom, jak jsem se naučil hledat světlo v temnotě.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se mi život během jednoho dne obrátí vzhůru nohama. Když mi lékař oznámil diagnózu rakoviny, cítila jsem, jak se mi pod nohama propadá zem. Přesto jsem díky víře, modlitbě a podpoře mého manžela Petra našla sílu bojovat dál.