Jednoho deštivého večera jsem se ocitl v kuchyni naproti svému synovi, srdce mi bušilo a v hlavě mi vířily všechny nevyřčené výčitky. Vztah mezi mnou, mým synem Tomášem a jeho ženou Lenkou byl na bodu mrazu, a já jsem nevěděl, jak dál. Teprve víra a modlitba mi ukázaly cestu ven z beznaděje a pomohly mi najít klid i pochopení.
Nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového stane. Jednoho večera jsem zjistila, že mě můj manžel Petr podvádí, a celý můj svět se zhroutil. Díky víře, modlitbě a podpoře blízkých jsem ale našla sílu jít dál a znovu uvěřit v sebe samu.
Jmenuji se Petr a stojím před nejbolestivějším rozhodnutím svého života. Moje děti z prvního manželství mi dávají najevo, že novou ženu v mém životě nikdy nepřijmou, a já se zmítám mezi láskou k nim a touhou po novém začátku. Tento příběh je o tom, jak hluboké mohou být rodinné rány a jak těžké je najít cestu ke štěstí, když musíte volit mezi srdcem a povinností.
Jmenuji se Lenka a píšu vám svůj příběh o tom, jak rozhodnutí mé maminky vzdát se dědictví ve prospěch své sestry roztrhalo naši rodinu na kusy. Všechno začalo, když jsme se po smrti babičky museli rozhodnout, co bude s jejím bytem v Brně, kde jsem žila s maminkou a starala se o ni. Dodnes nevím, jestli jsem udělala všechno správně a jestli je možné najít cestu zpět k rodinnému smíření.
Můj otec nás opustil, když mi bylo dvacet tři. Všechno se změnilo během jednoho večera, kdy máma dala tátovi ultimátum a on odešel. Celý příběh je o tom, jak jsem se snažil pochopit jejich rozhodnutí, vyrovnat se s hněvem a najít cestu zpět k sobě i k nim.
Jmenuji se Petra a stojím na rozcestí mezi mateřstvím a nutností pracovat. Moje maminka mi odmítá pomoci s hlídáním syna, což mě staví do zoufalé situace. Bojuji s pocitem viny, vyčerpáním a otázkou, jestli je možné být dobrou matkou i dcerou zároveň.
Můj život se obrátil naruby ve chvíli, kdy jsem zjistila, že mě můj manžel Petr podvádí. V zoufalství jsem hledala útěchu v modlitbě a víře, které mi nakonec pomohly najít sílu odpustit, postavit se na vlastní nohy a začít znovu. Sdílím svůj příběh, abych povzbudila ostatní ženy, které procházejí podobnou bolestí.
Jsem Petr a po rozvodu jsem musel bojovat o to, abych mohl zůstat se svými dětmi. Prošel jsem soudy, předsudky i vlastními pochybnostmi, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že děti potřebují svého otce stejně jako matku. Můj příběh je o bolesti, naději i odvaze postavit se za to, co je správné.
Jmenuji se Ivana a ve 38 letech jsem se konečně stala matkou. Můj syn Matěj je pro mě vším, ale čím víc roste, tím víc si uvědomuji, že ho rozmazlujeme. Každý den bojuji sama se sebou i s manželem, abychom mu dali lásku, ale zároveň ho naučili pokory – a někdy mám pocit, že prohrávám na všech frontách.
Jmenuji se Jana a jednoho deštivého večera jsem svému manželovi oznámila, že odcházím. Rozhodnutí ukončit manželství nebylo snadné, ale dusivá atmosféra doma mě nutila volit mezi sebou a rodinou. Teď mě však nejvíc bolí, že moje děti mě vidí jako viníka a já nevím, jak jim vysvětlit, že jsem to udělala i kvůli nim.
Od dětství jsem byla ve stínu nemocného bratra a máma mi nikdy nedala zapomenout, že jsem odešla z domova. Její výčitky mě pronásledují i roky poté, co jsem se snažila začít nový život. Píšu svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo se snaží uniknout z pout toxické rodiny.
Od dětství jsem žil jen s tátou, který mě chtěl vychovat podle svých představ. Neustálý tlak, srovnávání a jeho neschopnost přijmout mě takového, jaký jsem, mě poznamenaly na celý život. Dnes se ptám, jestli jsem byl opravdu důvodem rozpadu jejich manželství, nebo jestli jsme byli oba jen oběťmi jeho nenaplněných snů.
