Vyrůstala jsem v rodině, kde ženy byly dokonalé hospodyňky a muži se o domácnost nestarali. Když mi syn řekl, že uklízení je ženská práce, pocítila jsem vztek i smutek a začala přehodnocovat svůj život. Příběh o tlaku být dokonalou ženou, rodinných stereotypech a hledání vlastní hodnoty.
Jmenuji se Lucie a poslední roky mého života se změnily v nekonečný kolotoč povinností, zatímco můj manžel Tomáš se uzavřel do sebe a přestal být součástí našeho světa. Každý den bojuji s pocitem selhání, když vidím, jak jiné ženy zvládají práci, děti i domácnost s lehkostí, zatímco já mám pocit, že se topím. Přemýšlím, kde se stala chyba a jestli je ještě možné najít cestu zpět k sobě i k němu.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že jeden okamžik na fotbalovém hřišti změní celý můj život. Můj dvouletý syn Matýsek vběhl během zápasu mezi hráče a já, bez přemýšlení, jsem se za ním rozběhla. To, co následovalo, mi převrátilo život naruby a donutilo mě přemýšlet o tom, jak snadno se může stát terčem veřejného soudu.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že budu otcem, natož otcem malého kluka s autismem, kterého všichni odmítli. Můj příběh je o boji s předsudky, vnitřním strachem a o tom, jak láska dokáže překonat i ty největší překážky. Společně s Honzíkem jsme se museli postavit nejen společnosti, ale i vlastním pochybnostem.
Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu stát v kuchyni a hádat se s dvanáctiletou Klárou o tom, proč musí jít spát v devět. Když jsem si brala Petra, věděla jsem, že má dvě děti a že budou vždy na prvním místě – ale netušila jsem, jak moc mě to změní. Teď se snažím být pro Kláru a Tomáše oporou, i když mě to někdy stojí víc, než jsem ochotná přiznat.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že mě můj vlastní syn dokáže tak hluboce zranit. Po letech společného života, kdy jsem mu obětovala všechno, mě zradil způsobem, který mi vzal půdu pod nohama. Teď stojím na rozcestí a nevím, jestli mu dokážu odpustit, nebo jestli je čas jít dál bez něj.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se jednou ocitnu v situaci, kdy mi máma i bývalý manžel budou bránit ve výchově mé dcery. Všechno začalo nevinně, ale brzy se z toho stal boj o Aničku, který mě donutil přehodnotit, co znamená být matkou a komu mohu opravdu věřit. Tento příběh je o bolesti, zradě i odvaze říct dost.
Jmenuji se Jana a právě stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života – co bude s mým stárnoucím tátou, který vždycky všechno zvládal sám. Vyrůstala jsem v rodině, kde se o slabost nemluvilo, a teď musím najít odvahu říct, že už to doma sami nezvládneme. Sdílím svůj příběh plný viny, hádek i lásky, protože vím, že nejsem jediná, kdo tohle řeší.
Můj manžel byl kdysi silný a oblíbený muž, ale po mrtvici se stal někým úplně jiným. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a bezmocí, protože ho nedokážu opustit, i když už to není ten člověk, kterého jsem si brala. Přesto hledám sílu pokračovat dál a ptám se sama sebe, co znamená věrnost a láska, když se všechno změní.
Od dětství jsem byla na mamince závislá, věřila jsem jí každé slovo a nechala ji rozhodovat o svém životě. Až po svatbě jsem si začala všímat, jak její manipulace ničí můj vztah s manželem. Teprve když jsem se od ní odtáhla, začala jsem poprvé skutečně žít svůj vlastní život.
Jednoho večera mi syn položil otázku, která mi roztrhla srdce a odhalila hluboké trhliny v naší rodině. Vše, co jsem budovala – kariéru, rodinu, vztahy – se najednou otřáslo v základech. Tohle je můj příběh o tom, jak jsem se musela postavit nejen svým nejbližším, ale hlavně sama sobě.
Celý život jsem obětovala péči o rodiče a nikdy jsem si nenašla čas na vlastní štěstí. Po jejich smrti se cítím ztracená a prázdná, protože nevím, jak žít jen sama pro sebe. Přemýšlím, jestli jsem svůj život vůbec žila podle sebe, nebo jen podle očekávání druhých.
