V honbě za dokonalostí babičky mnoho žen zapomíná na své vlastní potřeby a touhy. Toto je příběh babičky, která roky upřednostňovala štěstí svých vnoučat před svým vlastním, až se nakonec cítila ztracená a nenaplněná.
Jana a Petr snili o klidném životě v malebné chalupě na okraji lesa, daleko od ruchu města. Avšak neustálé očekávání jejich rodiny je drželo v životě, který nikdy nechtěli. Navzdory jejich snahám se osvobodit, zůstali uvězněni v cyklu obětí a nenaplněných snů.
Vyrůstala jsem jako smírčí typ, ten, kdo nikdy neřekl ne a vždy dával ostatní na první místo. Tyto návyky, hluboce zakořeněné v mém dětství, mi ztěžují vybudovat si vlastní identitu. Jak se snažím osvobodit, cítím se ztracená ve světě, kde už nepoznávám, kdo jsem.
Rozhovor začal jako jednoduchá prosba, ale rychle se zvrhl v ostrou hádku. Marek, který byl dosud klidný a vyrovnaný, náhle ztratil nervy. Šokovaná Lenka seděla v tichu, její večeře zůstala zapomenuta.
