Jmenuji se David a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát mezi dvěma nejdůležitějšími ženami svého života – svou matkou a svou ženou. Rodinné napětí, které začalo nevinným nedorozuměním, se proměnilo v boj o přežití našeho manželství. Dnes už vím, že láska nestačí, když se do ní vměšují staré křivdy a nevyřčená očekávání.
Každý den jsem míjela pana Karla, jak stojí na rohu naší ulice a zdraví kolemjdoucí. Jednoho dne jsem se rozhodla zastavit a zjistit, proč to dělá. To, co jsem se dozvěděla, mi změnilo pohled na život i na lidi kolem sebe.
Po smrti babičky Anny se naše rodina rozpadla. Nikdo nečekal, že by si děda Karel ve svých dvaasedmdesáti letech našel novou lásku – sousedku Marii. Jejich vztah nás nejdřív rozdělil, ale nakonec jsme díky němu objevili nové hodnoty a sílu rodiny.
Jmenuji se Hana a celý život jsem žila ve stínu své matky, která mě milovala až příliš. Když jsem se zamilovala do Tomáše, máma mi dala ultimátum, které mi roztrhlo srdce. Musela jsem si vybrat mezi láskou a rodinou – a dodnes nevím, jestli jsem udělala správně.
Jmenuji se Lenka a nikdy jsem si nemyslela, že mi jedno obyčejné odpoledne na hasičské stanici změní život. Když jsem uslyšela zoufalý pláč miminka, neváhala jsem ani vteřinu a vzala ho do náruče, i když jsem sama nikdy matkou nebyla. Ten den se mi otevřely staré rány, ale také jsem zažila nečekané uznání od svého velitele a musela čelit pravdě o vlastní rodině.
Před deseti lety mi máma darovala svůj starý dům v malém městě u Plzně. Doufala jsem, že si tu s rodinou vybudujeme nový život, ale máma se nikdy nedokázala odpoutat a její přítomnost mě dusí. Teď stojím před otázkou, jestli je možné být skutečně doma, když minulost nikdy nenechá člověka odejít.
Jednoho deštivého večera jsem konečně nahlas řekla paní Novotné, že už dál nezvládám být její jedinou oporou. Její dcera Lenka žije v Praze a na maminku si čas nenajde, zatímco já jsem se stala samozřejmostí. V příběhu popisuji, jaké to je být sousedkou, která se ocitla v pasti cizí rodinné odpovědnosti, a jak těžké je říct dost.
Jmenuji se Naďa a nikdy jsem si nemyslela, že mě může vlastní domov tak dusit. Když se k nám nastěhoval manželův otec, náš malý byt v centru Prahy se proměnil v bitevní pole emocí, nedorozumění i nečekaných radostí. Těch pět měsíců mi změnilo pohled na rodinu, vztahy i samu sebe.
Jedno odpoledne při hodině biologie s mámou jsem zjistil něco, co mě navždy změnilo. Z banálního rozhovoru o krevních skupinách se vyklubalo rodinné tajemství, které otřáslo vším, čemu jsem věřil. Teď stojím před otázkou, jestli je krev opravdu silnější než pravda.
