Jmenuji se Jana a po padesátce jsem poprvé v životě opravdu milovala. Vyprávím o tom, jak jsem se musela postavit vlastní rodině, překonat samotu a najít odvahu být šťastná. Přemýšlím, jestli mám právo na lásku, i když to mé okolí nechápe.
Celý život jsem byla oporou své mladší sestry Kláry, vzdala jsem se svých snů, abych jí pomohla. Po bolestivé hádce jsem si uvědomila, že moje oběti možná nikdy nebudou doceněny. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jestli mám dál žít pro druhé, nebo konečně začít žít pro sebe.
Jsem Jana a nikdy bych nevěřila, jak rychle se může proměnit vztah mezi sestrami. Když mi Lucie slíbila pomoc v nejtěžší chvíli, věřila jsem jí. Ale když přišla s prosbou o peníze, začala jsem pochybovat, co pro nás znamená rodina.
Jsem Jana a nikdy bych nevěřila, že obyčejná myčka nádobí dokáže rozdělit rodinu. Když mi tchyně nabídla, že nám ji koupí, moje máma se postavila na odpor a začal boj, který odhalil staré křivdy i nové rány. Teď stojím mezi dvěma ženami, které miluji, a nevím, jak dál.
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy se mi zhroutil svět – můj syn Adam se narodil bez známek života. V nemocnici v Brně jsme bojovali o jeho první nádech, zatímco rodina i zdravotníci byli na pokraji sil. Dnes, když ho držím v náručí, přemýšlím, co všechno znamená naděje a jak hluboko sahá rodičovská láska.
Jednoho večera jsem svému manželovi řekla, že už ho dál nemůžu živit a starat se o něj. Ta věta změnila všechno – rozjela lavinu emocí, výčitek a odhalených pravd, které jsme roky skrývali. V tom příběhu se ptám sama sebe, kde je hranice mezi láskou a sebeobětováním.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se mi život během jednoho večera obrátí vzhůru nohama. Můj manžel Petr mi na poslední chvíli oznámil, že se mnou neodejde do našeho nového bytu, ale zůstane raději u své matky. Tato zrada mě donutila přehodnotit nejen naše manželství, ale i samu sebe.
Vždycky jsem věřila, že domov je místo, kde začíná naše budoucnost. Když mi rodiče slíbili můj dětský dům, plánovala jsem s Petrem nový život. Ale všechno se změnilo, když máma oznámila rozvod a rozhodla se dům nechat pro sebe – a já musela najít sílu začít znovu jinde.
Všechno začalo jedním telefonátem od mámy, který jsem poprvé v životě odmítla. Vyrůstala jsem na vesnici, ale srdcem jsem vždycky patřila do města – a teď, když mám konečně svůj život, rodina mě chce vtáhnout zpět. Tenhle příběh je o tom, jak těžké je postavit se vlastní rodině a najít odvahu žít podle sebe.
Čtyři roky jsem nesla tíhu domácnosti na svých bedrech, zatímco můj manžel Petr, o osm let starší, se vyhýbal odpovědnosti. Dnes jsem poprvé prolomila mlčení a požádala ho o finanční pomoc. V tom okamžiku se rozpadl nejen náš vztah, ale i moje představa o lásce a rodině.
Jednoho deštivého večera jsem stála mezi nemocnou maminkou a manželem, který už dál nechtěl snášet tíhu mé péče o rodinu. V zoufalství jsem sáhla po modlitbě, i když jsem v ni už dávno nevěřila. Tato noc změnila všechno – a já se musela rozhodnout, komu zůstat věrná a kde najít sílu pokračovat.
V den svých narozenin jsem dostala od svého přítele Tomáše ručně vyrobený dárek, který mě místo radosti rozčílil. Můj výbuch spustil vlnu hádek, výčitek a rodinných konfliktů, které mě donutily přehodnotit, co vlastně v životě znamená láska a uznání. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem nebyla příliš krutá a co vlastně od druhých očekávám.
