Jmenuji se Klára Novotná a nikdy bych nevěřila, že obyčejný zápis do první třídy může rozdělit naši rodinu i celé sousedství. Můj šestiletý syn Matěj během přijímacího pohovoru na prestižní pražskou základní školu řekl něco, co nikdo nečekal – a tím spustil lavinu otázek o tom, co vlastně chceme od vzdělání a jaké hodnoty předáváme dětem. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív.
Jednoho deštivého večera mě můj manžel Petr bez varování odvezl i s naší dcerou Aničkou do starého domu na samotě a nechal nás tam napospas osudu. V příběhu popisuji zoufalství, strach i vztek, které jsem prožívala, a jak jsem se snažila najít sílu postavit se nové realitě. Když se Petr po týdnu objevil, jeho chladná slova mi navždy změnila život.
Jmenuji se Jan a stojím na balkoně našeho bytu v Brně, zatímco moje mladá žena Sabina v kuchyni tiše pláče. V hlavě mi stále zní hlas mé bývalé ženy Lenky a vzpomínky na naši dceru Klárku. Udělal jsem chybu, kterou už možná nikdy nenapravím, a teď nevím, jestli mám sílu žít s následky svých rozhodnutí.
Jmenuji se Lenka a celý život jsem bojovala s předsudky kvůli svému původu. Zamilovala jsem se do Tomáše, jehož rodiče mě nikdy nepřijali, protože jsem nebyla z ‘té správné rodiny’. Dnes se ptám, jestli láska opravdu stačí, když proti vám stojí celý svět.
Jmenuji se Lucie a myslela jsem si, že s Petrem máme všechno – lásku, důvěru, společné sny. Když jsem ale zjistila, že mě Petr podvedl, zhroutil se mi svět. Teď stojím před rozhodnutím, jestli dokážu odpustit a zkusit začít znovu, nebo jestli je lepší odejít.
Jmenuji se Jana a po šestnácti letech manželství mi Petr oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět a já si vzpomněla na radu své maminky, která mě vždy varovala před tím, co znamená skutečné štěstí. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jak dál žít pro sebe i naši dceru Aničku.
Jmenuji se Marie a v šedesáti třech letech jsem zjistila, že můj manžel Karel si píše s jinou ženou. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a musela jsem najít sílu čelit pravdě i vlastní nejistotě. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo někdy stál před podobnou volbou: mlčet, nebo bojovat o to, co je nám drahé.
Jmenuji se Lucie a už několik měsíců žiju na hraně svých sil. Zatímco já se snažím udržet naši rodinu nad vodou, můj manžel Petr jako by žil v jiném světě. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela postavit nejen jemu, ale i sama sobě, abychom mohli znovu najít cestu k sobě.
Jmenuji se Naďa a po třiceti letech manželství s Františkem jsem si uvědomila, že už dál nemůžu žít jen pro ostatní. Vždycky jsem byla ta, která držela rodinu pohromadě, ale někde cestou jsem ztratila samu sebe. Teď stojím na prahu nové životní kapitoly a ptám se: Kdo vlastně jsem?
Jednoho deštivého rána mě sousedka Jana požádala, abych se postarala o její maminku, když odjíždí za prací do Německa. Po odchodu do důchodu jsem se cítila ztracená a osamělá, ale péče o paní Věru mi obrátila život naruby. Přestože jsem čelila nepochopení vlastní rodiny a bolestným vzpomínkám, našla jsem v této nové roli nečekaný smysl a sílu.
Letos jsem se rozhodla neslavit narozeniny, protože jsem na dně s penězi a život mě drtí. Jenže moji přátelé mě překvapili a ukázali mi, že opravdové přátelství je silnější než stud a beznaděj. V příběhu popisuji, jak těžké je přijmout pomoc, když máte pocit, že už nemáte co nabídnout.
Jmenuji se Eliška, je mi 34 let a po osmi letech manželství s Petrem jsem zjistila, že některé rány bolí víc než ty, které jsou vidět. Jako matka tří dětí jsem se ztratila sama sobě, až jednoho večera u kuchyňského stolu prasklo něco, co už nešlo vzít zpět. Ten večer, kdy mi Petr vzal dva burgery z talíře a řekl mi, že bych měla zhubnout, změnil všechno.
