Jmenuji se Lucie a žiji v malém bytě v pražských Vršovicích se svým mužem a tříletou dcerkou. Moje rodina mě neustále žádá o věci, které už nepotřebuji, ale často jde o předměty, které bych si ráda nechala pro sebe nebo pro dceru. Cítím se rozpolcená mezi touhou pomoci a potřebou chránit své vlastní hranice.
Jsem Marie a můj život se změnil v momentě, kdy jsem si vzala Ivana. Jeho sestra Daniela se stala stínem v našem manželství, který dusil naši lásku a mou svobodu. Tohle je příběh o tom, jak těžké je nastavit hranice v rodině a co všechno může člověk ztratit, když to nedokáže.
Jmenuji se Jana a můj syn Tomáš na mě křičí, protože si myslí, že mě podvádí muž, kterému věřím. Jsem rozpolcená mezi láskou k synovi a touhou věřit v dobro v lidech. Tato zpověď je mým voláním po pochopení a podpoře, protože už nevím, jak dál.
Naše manželství vypadalo navenek bezchybně, ale za zavřenými dveřmi jsem prožívala samotu a bolest. Dlouho jsem skrývala pravdu před rodinou i přáteli, dokud jsem se nerozhodla postavit čelem realitě. Tento příběh je o odvaze přiznat si, že někdy je lepší odejít, než žít v iluzi.
Jednoho večera se mi zhroutil svět, když můj manžel Tomáš požadoval, abych na něj přepsala celý byt. Už jsem věděla o jeho nevěře, ale největší ránu mi zasadila má vlastní matka, která se postavila na jeho stranu. Jen moje sestra Jana mi zůstala oporou, a já musela najít sílu bojovat o dceru, domov i samu sebe.
Jmenuji se Milena a jednoho večera se mi rozpadl svět, když jsem zjistila, že můj manžel Petr vede dvojí život. Je to příběh o zradě, rodinných konfliktech a mé cestě za znovunalezením vlastní důstojnosti. Dokáže člověk znovu najít sám sebe po takové ráně?
Od chvíle, kdy jsem se provdala za Petra, jsem mu každý měsíc odevzdávala výplatu, přesvědčená, že je to projev lásky. Po letech jsem zjistila, že jsem ztratila nejen peníze, ale i samu sebe – každý můj krok byl pod kontrolou a strach se stal mým stálým společníkem. Toto je můj příběh o boji se závislostí, pochybnostmi a touhou konečně být svobodná.
Jmenuji se Jana Novotná a je mi 48 let. Po pětadvaceti letech manželství s Petrem, během kterých jsem roky tajila jeho nevěry, jsem se konečně rozhodla odejít. Toto je příběh mého boje, bolesti i osvobození.
V sedmdesáti letech žiji sama v paneláku na pražském sídlišti. Moje děti mě odmítly přijmout k sobě domů a já se snažím najít nový smysl života, když mi rodina chybí víc než kdy dřív. Příběh o bolesti, zklamání, ale i naději, že štěstí lze najít i tam, kde bychom ho nečekali.
Všechno se změnilo v okamžiku, kdy jsem v porodnici spatřila miminko své nejlepší kamarádky Katky a v jeho očích poznala něco, co mi navždy změnilo život. Musela jsem čelit pravdě o svém manželství s Markem, o našem přátelství a o tom, komu vlastně mohu věřit. Teď stojím před troskami všeho, co jsem si myslela, že znám, a ptám se, jestli je možné začít znovu.
První telefonát mi obrátil život naruby. Moje rodina, o které jsem si myslela, že mě nikdy nezradí, mě nechala na holičkách v nejhorší chvíli. Tohle je příběh o rodinné zradě, bolesti a hledání sebe sama v troskách důvěry.
Uprostřed nedělního oběda u tchyně jsem si uvědomila, že celá tíha našeho tajemství leží jen na mně. Můj muž Petr nedokázal své matce říct, že nikdy nebudeme mít děti, a já se dusila pod tíhou očekávání i vlastního smutku. Hledala jsem cestu, jak neztratit sebe ani naše manželství, když se všechno kolem mě rozpadalo.
