Celý život jsem bojovala o lásku a uznání ve své vlastní rodině, ale nikdy jsem nebyla dost dobrá. Všechno, co jsem dělala, bylo špatně – ať už pro mámu, tátu nebo sestru. Dnes se ptám sama sebe: Může člověk milovat, když nikdy nebyl milován?
Jednoho deštivého večera jsem se ocitla v kuchyni, kde jsem zoufale hledala slova, jak říct manželovi Petrovi, že už dál nezvládám péči o jeho maminku. Babička Marie, která k nám přišla po mrtvici, začala být zmatená, zapomínala a někdy se dokonce ztratila v ulicích našeho města. Přestože nás její přítomnost sblížila, musela jsem čelit vlastním hranicím a otázce, co znamená skutečná rodinná soudržnost.
Před pěti lety se mi zhroutil svět, když můj syn Tomáš opustil svou ženu Kláru kvůli nevěře s Eliškou, zatímco jejich dcera Anička byla ještě v plenkách. Zrada roztrhla naši rodinu na kusy, ale Tomáš se postupně snažil napravit své chyby a získat zpět důvěru nás všech. Toto je příběh o bolesti, růstu a naději, že i ty nejhlubší rány lze časem zahojit.
