Jmenuji se Nora a myslela jsem, že důchod bude konečně časem klidu a radosti. Místo toho mě dcera obvinila, že si žiju na úkor jejího utrpení, a já se musela postavit otázce, jestli mám právo na vlastní štěstí, když moje rodina trpí. Příběh o vině, lásce a těžkém rozhodování v české rodině.
V den, kdy se můj syn Tomáš oženil s Lucií, jsem měla pocit, že se mi svět rozpadá pod rukama. Jejich vztah byl od začátku plný napětí a já jsem se nikdy nedokázala smířit s tím, jak moc se Tomáš změnil. Dnes přemýšlím, jestli jsem jako matka někde neudělala zásadní chybu.
Jmenuji se Ondřej a nikdy bych nevěřil, že se mi ve třiceti letech rozpadne rodina. Táta, Petr, se rozhodl odejít od mámy po třiceti letech manželství a všechno, co jsem považoval za jisté, se otřáslo v základech. Máma mu dala šanci na půl roku svobody, ale já jsem zůstal mezi dvěma světy – a nevím, jestli se někdy znovu spojí.
Jmenuji se Alena a v padesáti třech letech jsem přišla o všechno, co jsem považovala za jistotu. Můj muž, Petr, se mi začal vzdalovat a já jsem dlouho předstírala, že je všechno v pořádku. Teď stojím na prahu nové životní etapy a nevím, jestli mám sílu začít znovu.
Před pěti lety můj syn Ondřej opustil svou ženu Lucii a jejich čerstvě narozená dvojčata kvůli jiné ženě. Dodnes se nedokážu smířit s jeho rozhodnutím a novou přítelkyni nikdy nepřijmu. Každý den mě pronásleduje otázka, zda je možné odpustit vlastnímu dítěti, když zničí rodinu.
Všechno začalo prudkou hádkou s mojí nejlepší kamarádkou Lenkou, která zpochybnila moji schopnost postavit se na vlastní nohy po rozvodu. Její slova mě zasáhla víc, než bych čekala, a donutila mě přehodnotit svůj život i naše přátelství. Tahle cesta mě naučila, že někdy musíme ztratit jistoty, abychom našli sami sebe.
Po dvaceti letech manželství mě Josef opustil a já zůstala sama se svou dcerou. Později jsem potkala Karla, ale znovu se vdávat jsem už nechtěla. Moje dcera Klára si ze mě dělá legraci, že se jen bojím znovu obléct bílé šaty, ale já vím, že samota je někdy lepší než druhý pokus.
Jednoho deštivého večera jsem se dozvěděla, že máma přenechala byt po babičce své sestře Viktorii. Zatímco já žiji s manželem a dětmi u tchánů a šetřím na vlastní bydlení, máma tvrdí, že teta to potřebuje víc. Cítím se přehlížená a ptám se sama sebe, jestli někdy budu pro mámu stejně důležitá jako její sestra.
Vracím se do bytu, který jsem kdysi sdílela se svou sestrou Lenkou a jejím manželem Petrem, a všechno se během pár týdnů rozpadá. Lenka mě obviňuje, že jsem důvodem jejich rozvodu, i když jsem nikdy nechtěla nic víc než mít kde bydlet a být blízko rodiny. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu zničila jejich štěstí, nebo jestli už bylo dávno pryč.
Telefon mi nepřestával zvonit – máma i tchyně mě přesvědčovaly, abych odpustila manželovu nevěru. Byla jsem na dně, ale nakonec jsem našla sílu postavit se sama za sebe a rozhodnout, co vlastně znamená rodina. Tahle cesta mě změnila a přinutila přehodnotit, co je v životě opravdu důležité.
Jmenuji se Alexandra a stojím na křižovatce svého života. Touha po druhém dítěti mě rozděluje s manželem Petrem, který už další dítě nechce. V příběhu popisuji bolestné rozhovory, rodinné konflikty a vnitřní boj mezi láskou a vlastním snem.
Letos v létě jsme s manželkou místo dovolené v zahraničí vyrazili poznávat krásy Česka. Pozvání od švagrové Jitky do jejího domu v Krkonoších mělo být vrcholem naší cesty, ale místo očekávaného tepla rodinného kruhu nás čekalo napětí, ticho a staré křivdy. Příběh o tom, jak těžké je někdy najít společnou řeč i s těmi nejbližšími.
