Jmenuji se Ivana a už půl roku se vyhýbám manželově rodině po bolestivém incidentu na rodinné večeři. Můj muž Petr trvá na tom, abych se účastnila dalších setkání, i když ví, jak moc mě to bolí. Dnešní večer mě postaví před ultimátum, které otřese základy našeho manželství i mého sebevědomí.
Jednoho rána jsem nechala Martinu na stole vzkaz a odjela do Brna, abych unikla každodenní rutině a pocitu, že jsem jen služka a matka. V příběhu popisuji svůj vnitřní boj, samotu i následné rodinné drama, které mě donutilo přehodnotit celý svůj život. Nakonec stojím před otázkou, zda lze najít rovnováhu mezi mateřstvím, partnerským vztahem a vlastním štěstím.
Po smrti mého manžela mě jeho děti bez slitování vyhodily z domu, který jsme společně budovali. Zůstala jsem sama, bez domova, bez jistoty, v cizí vesnici, kde jsem nikoho neznala. Přesto jsem v sobě našla sílu začít znovu, objevit nové přátele a znovu uvěřit, že život má smysl.
Jmenuji se Ivana a před půl rokem se ke mně nastěhovala moje stará maminka po mrtvici. Každý den bojuji s pocitem viny, únavy i vzteku, protože se mi obrátil život naruby a naše vztahy jsou napjatější než kdy dřív. Hledám cestu, jak neztratit samu sebe a přitom být dobrou dcerou.
Jmenuji se Iva a vyrůstala jsem v Praze pod dohledem své matky, která mě svou láskou často dusila. Vyprávím o naší největší hádce, útěku z domova a cestě ke smíření, během které jsem konečně našla svůj hlas a máma se naučila pustit. Chtěla jsem jen, aby mě viděla jako dospělou ženu, ne jako dítě, které je třeba pořád chránit.
Jednoho deštivého večera jsem zjistil, že moje dcera je vážně nemocná a moje žena zmizela beze stopy. Všechno, co jsem považoval za jisté, se rozpadlo a já musel čelit pravdě, která změnila celý můj život. Toto je můj příběh o zradě, zoufalství a hledání lásky, která přesahuje krevní pouto.
Celý život jsem žila pro ostatní, hlavně pro svou rodinu. Neustálé požadavky, výčitky a obětování vlastního štěstí mě málem zlomily. Až když jsme s manželem řekli dost, začali jsme opravdu žít – ale cesta k tomu byla bolestivá a plná slz.
Vtrhla jsem do bytu jako vichřice a v kuchyni našla cizího muže, jak pije moji kávu. Máma, Jana, stála vedle něj s provinilým pohledem a já cítila, jak se mi svět hroutí pod nohama. Tohle je příběh o zradě, samotě, rodinných hranicích a o tom, jak jsem v zanedbané zahradě našla cestu ke smíření i nový začátek.
Jmenuji se Ivana a po odchodu mého manžela jsem zůstala sama s malou dcerou a pocitem viny, který mě dusí každý den. Bojuji s prací, péčí o Ninu a vlastními strachy, zatímco se snažím být dobrou matkou. Nejvíc mě bolí, když mi dcera vyčte, že jsme si cizí – tehdy se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu.
Jsem Magda a roky jsem před svým mužem Pavlem skrývala vážné zdravotní problémy, protože jsem se bála, že mě přestane milovat. Tato lež nás postupně odcizila a já se musela postavit svému strachu i samotě. Nakonec jsem zjistila, že pravda bolí, ale lež bolí ještě víc.
Jedné noci jsem musela udělat rozhodnutí, které mi zlomilo srdce – vyhodit vlastního syna a jeho ženu z našeho domu. Roky jsem byla jejich oporou, ale jejich chování mě dohnalo na samou hranici sil. Přemýšlím, jestli je možné milovat a přesto nastavit bolestivou hranici.
Jednoho deštivého večera jsem stála v kuchyni našeho bytu na Vinohradech a poslouchala, jak se Petr znovu rozčiluje kvůli životu ve městě. Jeho touha po venkově se stala propastí mezi námi, která se s každou hádkou jen prohlubovala. Po návštěvě u mých rodičů v Brně se všechno změnilo – nejen náš vztah, ale i já sama.
