Odjakživa jsem snila o vlastním domě, ale rodiče mého manžela, přestože měli dostatek peněz, nám odmítli pomoci. Vyprávím o bolesti, kterou přináší nedostatek podpory ze strany rodiny, a o tom, jak to ovlivnilo naše vztahy. Ptám se, zda jsou peníze opravdu důležitější než blízkost a pochopení.
Všechno začalo jedním rozhovorem se sousedkou, který mi převrátil život naruby. Zjistila jsem, že se můj syn žení, aniž bych o tom věděla, a musela jsem se postavit tváří v tvář svým vlastním chybám i dlouholetému mlčení v naší rodině. Tento příběh je o bolesti, hrdosti, odpuštění a naději na nový začátek.
Na své padesáté páté narozeniny jsem zažila zradu, kterou jsem si nikdy nedokázala představit – manžel mě opustil s tím, že chce ještě něco zažít. Procházím bolestí, vzpomínkami a rodinnými konflikty, zatímco hledám sílu začít znovu. Toto je můj příběh o bolesti, ale i o hledání sebe sama ve světě, který se mi rozpadl pod rukama.
Už od prvního okamžiku jsem cítila, že tohle stěhování nebude jen obyčejná změna adresy. Můj manžel Petr mě postavil před hotovou věc a já, rozpolcená mezi loajalitou k sobě a rodině, jsem musela udělat rozhodnutí, které všechno změnilo. Je to příběh o konfliktu, který rozbil naše manželství a přiměl mě ptát se: lze zachránit sebe, aniž bychom zranili ty nejbližší?
Jmenuji se Jana, je mi 63 let a jednoho večera jsem v mobilu svého manžela Karla našla něco, co otřáslo mým světem. Zatímco se snažím vyrovnat s pocity nejistoty a strachu, hledám cestu, jak se s tím vyrovnat, aniž bych ztratila vše, co jsme spolu za ta léta vybudovali. Můj příběh je o lásce, pochybnostech a hledání pravdy.
Jednoho deštivého večera v Praze, když můj syn Tomáš opět žádá o peníze, začínám pochybovat o svých rozhodnutích jako matka. Každý náš rozhovor nás od sebe vzdaluje a láska, kterou jsem mu chtěla dát, se mění v břemeno. Tato zpověď je o hranicích mezi pomocí a škodou, o vině, strachu a naději, že ještě není pozdě něco změnit.
Jmenuji se Petra a vždycky jsem věřila, že rodina je místo, kde najdu bezpečí. Po narození mého syna a návratu do práce na částečný úvazek se však můj manžel začal chovat jinak. Teď už nebojuji jen za svého syna, ale i za vlastní důstojnost a právo na klidný domov.
Jmenuji se Marek a po rozvodu jsem přišel o kontakt se svými dcerami, Aničkou a Jelenou. Každý den bojuji s pocitem viny a bezmoci, když vidím, jak se naše vztahy rozpadly kvůli chybám dospělých. Přemýšlím, zda je možné znovu najít cestu k dětským srdcím, která jsem kdysi držel v dlaních.
Jsem Kateřina a dvanáct let jsem byla uvězněná v manželství, kde jsem ztrácela samu sebe. Každý den jsem bojovala s pocitem bezmoci, s finanční kontrolou mého muže a s otázkou, jestli mám právo chtít víc. Toto je příběh mého útěku za svobodou a hledání vlastní hodnoty.
Dostala jsem pozvánku do skupiny ‚Absolventi 1986‘. Jedno kliknutí mě vrátilo zpět do minulosti a otevřelo staré rány, které jsem si myslela, že jsou dávno zahojené. Musela jsem se postavit pravdě, kterou jsem roky skrývala před sebou i svou rodinou.
Jmenuji se Jana a už tři roky žiju s Petrem, který má syna z předchozího manželství. Po nedávném konfliktu s jeho bývalou ženou i s vlastním svědomím přemýšlím, jakou roli vlastně v životě jeho syna mám. Je možné milovat vlastní děti a přitom necítit totéž k dítěti svého partnera?
Jmenuji se Jaroslava a ve svých sedmdesáti čtyřech letech jsem musela čelit bolestné pravdě o vlastní dceři. Rozhodla jsem se darovat vnukovi byt, což vyvolalo v naší rodině nečekaný rozkol. Příběh o tom, jak materiální hodnoty mohou rozbít i ty nejpevnější rodinné vazby.
