Tři roky jsem žila pod jednou střechou se synem Tomášem a jeho ženou Lenkou. Po letech slibů, hádek a zklamání jsem je vyhodila z bytu a teď se ptám sama sebe, jestli jsem je zradila, nebo jim konečně umožnila postavit se na vlastní nohy. Sdílím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná matka, která se ocitla v podobné situaci.
Jmenuji se Jana a kdysi jsem se těšila na každý telefonát od své dcery Kláry. Dnes mi při každém zazvonění telefonu s jejím jménem srdce sevře úzkost, protože vím, že za jejím hlasem se skrývá další prosba o peníze. S manželem se zmítáme mezi láskou k dítěti a bolestí z pocitu, že jsme pro ni jen bankomat, a ptáme se, kdy a proč se naše pouto přetrhlo.
Jmenuji se Petra a můj bývalý manžel Tomáš koupil našemu synovi Filipovi byt, což vyvolalo vlnu žárlivosti a konfliktů v jeho nové rodině. Moje vztahy s bývalou tchyní Alenou se najednou zhoršily a já jsem musela bojovat nejen za klid pro Filipa, ale i za vlastní důstojnost. Tento příběh je o tom, jak těžké je chránit dítě před cizími frustracemi a najít sílu začít znovu.
Jednoho dne jsem musela vzít svého manžela Petra na návštěvu k rodičům do Prahy. Jeho posedlost venkovem začala ovlivňovat náš vztah a já jsem se ocitla mezi dvěma světy – mezi rodinou, která zůstala ve městě, a mužem, který toužil po útěku na venkov. Vše vyvrcholilo dramatickým rozhovorem u rodičů, kde se ukázalo, že Petrův útěk je možná jen snahou uniknout před vlastními problémy.
Dvacet let jsem byla oporou své nejlepší kamarádce Lucii. Když jsem ale potřebovala její pomoc já, zůstala jsem sama a zlomená. V tomto příběhu se snažím pochopit, kde jsme se ztratily a co vlastně znamená být skutečný přítel.
Jmenuji se Lucie a vyrůstala jsem v domě, kde můj otec vždy upřednostňoval mého nevlastního bratra. Moje máma se mě snažila chránit, ale chladná vzdálenost od táty ve mně zanechala hluboké jizvy. Toto je příběh o tom, jak jsem se naučila žít s pocitem osamění přímo uprostřed vlastní rodiny.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že se jednoho dne budu cítit jako cizinec ve vlastním bytě. Vztah s Matějem mi měl přinést štěstí, místo toho jsem se stala hostitelkou, která jen sleduje, jak jí život protéká mezi prsty. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela rozhodnout, jestli zůstanu v roli hosta, nebo si vezmu zpět svůj domov i sebe samu.
Můj život se rozpadl v den, kdy jsem ztratila Tomáše, ale skutečná bolest přišla až s odhalením jeho tajemství. Při plánování jeho pohřbu jsem narazila na lži, zrady a skryté pravdy, které mi zlomily srdce. Toto je příběh o lásce, zradě a odvaze jít dál.
Všechno začalo jedním večerem, kdy tchyně rozhodla za mě, že si vezmeme obrovskou půjčku. Nikdo mě neposlouchal, moje slova byla jako vzduch. Ten večer jsem si sbalila věci a vrátila se k mámě – a začala znovu hledat samu sebe.
Deset let jsem byla vdaná za Petra a věřila, že naše láska překoná všechno. Teď ale sedím naproti němu u kuchyňského stolu, kde místo úsměvů a doteků počítáme účty a hádáme se o každou korunu. Přemýšlím, jestli se dá ještě zachránit to, co jsme kdysi měli, nebo jestli už jsme jen spolubydlící v domě plném ticha.
Toto je můj příběh o tom, jak jsem roky zavírala oči před pravdou, že můj manžel Petr mě nikdy doopravdy nemiloval. Skrze každodenní hádky, rodinné intriky a bolestivé chvíle jsem se naučila rozpoznávat znamení lhostejnosti a sobectví. Dnes, když se ohlížím zpět, přemýšlím, kolik z nás ještě žije v iluzi a čeká na lásku, která nikdy nepřijde.
Jmenuji se Jana a poslední roky se bojím každého zazvonění telefonu, protože vím, že mi volá dcera Lucie jen tehdy, když potřebuje peníze. Můj manžel Petr a já jsme se snažili dát jí všechno, ale teď se ptáme: kde je ta naše holčička, která nám kdysi důvěřovala? Tento příběh je o bolesti, naději i o tom, jak těžké je najít cestu zpět k vlastnímu dítěti.
