Jedné noci jsem musela udělat rozhodnutí, které mi zlomilo srdce – vyhodila jsem svého syna a jeho ženu z mého bytu. Po měsících napětí, hádek a ztráty sebe sama jsem pochopila, že i když jsem matka, musím chránit svůj klid a důstojnost. Tento příběh je o bolesti, vině, ale i odvaze postavit se vlastní rodině a říct dost.
Jsem Magda a nikdy jsem si nemyslela, že mě láska zavede do tak složité situace. Můj partner Damian má syna z předchozího manželství a já se snažím najít rovnováhu mezi vlastními potřebami a jeho otcovstvím. Každý den bojuji s otázkou, kde leží hranice mezi pochopením a sebeobranou.
Přijala jsem bratra k sobě domů, když byl v nouzi, ale místo krátké pomoci se z toho stal nekonečný příběh. Každý den bojuji s pocitem, že ztrácím svůj domov i samu sebe, zatímco on si zvyká na pohodlí a odmítá převzít odpovědnost. Všechno, co jsem budovala, se začíná rozpadat a já nevím, jak najít odvahu říct dost.
Celý život jsem věřila, že mám po svém boku opravdovou přítelkyni, která mě nikdy nezradí. Když jsem však přestala být pro Evu užitečná, naše přátelství se rozpadlo a já zůstala sama s bolestí a otázkami. Tento příběh je o tom, jak těžké je přijmout pravdu o lidech, které milujeme, a jak se s tím vyrovnat.
Celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Když jsem se rozhodla vyměnit velký byt za menší, abych finančně pomohla svým dětem, myslela jsem, že tím naše vztahy ještě posílím. Místo toho jsem zůstala sama a začala přemýšlet, jestli jsem někde neudělala chybu.
Jmenuji se Božena a celý život jsem byla ta, na kterou se všichni spoléhali. Po letech, kdy jsem žila jen pro ostatní, jsem se rozhodla změnit svůj život a konečně začít žít pro sebe. Tento příběh je o bolesti, zklamání, ale i o odvaze najít sama sebe.
Jsem Alena a celý život jsem věřila, že děti mají žít svůj vlastní život. Když se můj syn Ondřej oženil a odstěhoval do Německa, myslela jsem, že náš vztah zůstane pevný. Teď ale nebere telefon a já se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu.
Celý život jsem žila v tichu a samotě, až jednoho deštivého dne v knihovně na Vinohradech vstoupil do mého světa někdo, kdo mě donutil znovu cítit. Prožila jsem bolest, ztrátu i naději, a nakonec jsem musela čelit otázce, zda je možné začít znovu, když už si myslíte, že je pozdě. Můj příběh je o odvaze otevřít se lásce, i když se zdá, že už na ni není místo.
Celý život jsem obětovala péči o rodiče a nikdy jsem si nenašla čas na vlastní štěstí. Po jejich smrti se cítím ztracená a prázdná, protože nevím, jak žít jen sama pro sebe. Přemýšlím, jestli jsem svůj život vůbec žila podle sebe, nebo jen podle očekávání druhých.
Celý život jsem byla v naší rodině tím, kdo všechno uklidňuje a spojuje. Nikdo si ale nevšiml, že i já mám právo být slabá a potřebovat oporu. Teprve když jsem se zhroutila, začala jsem chápat, že musím myslet i na sebe.
Celý život jsem věřila, že až moje děti vyrostou, budu jim moct být oporou, stejně jako byla moje máma mně. Když mi dcera oznámila, že nechce, abych hlídala svého vnuka, protože mám prý zastaralé názory, zhroutil se mi svět. V příběhu popisuji bolest, nepochopení i snahu najít cestu zpět k rodině.
Po letech jsem znovu potkala ženu, kvůli které mě můj manžel zradil. Myslela jsem, že už jsem se přes to přenesla, ale její slova mi obrátila život naruby. Zrada není něco, co by člověk mohl jednoduše zapomenout.
