Od dětství jsem byla na mamince závislá, věřila jsem jí každé slovo a nechala ji rozhodovat o svém životě. Až po svatbě jsem si začala všímat, jak její manipulace ničí můj vztah s manželem. Teprve když jsem se od ní odtáhla, začala jsem poprvé skutečně žít svůj vlastní život.
Jmenuji se Jana a v padesáti letech mě opustil manžel, se kterým jsem strávila celý svůj dospělý život. Zůstala jsem sama v prázdném bytě, s pocitem zrady a bezradnosti, a musela jsem se znovu naučit žít. Příběh o ztrátě, hledání vlastní hodnoty a o tom, jak těžké je začít znovu, když už si myslíte, že je pozdě.
Jsem Lucie a můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem se zamilovala do Petra, manžela své nejlepší kamarádky. Dnes bojuji nejen s výčitkami svědomí, ale hlavně s tím, že Petrovi rodiče stále dávají přednost jeho bývalé ženě a mě přehlížejí. Každý den se ptám sama sebe, jestli jsem si tohle všechno zasloužila.
Jsem Jana a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu pochybovat o volbě vlastního syna. Setkání s rodinou jeho nastávající mě šokovalo a postavilo před otázky, na které neumím najít odpověď. Celý můj svět se otřásl v základech a já nevím, jak dál.
Jmenuji se Ivana a je mi čtyřicet let. Celý život žiji s matkou, která mě svou láskou a péčí svírá tak pevně, že se nemohu nadechnout. Toužím po svobodě, ale strach z jejího zklamání mě drží v pasti, ze které nevím, jak uniknout.
Jsem starší dcera, která od dětství nesla tíhu rodinných problémů. Vztah s matkou byl plný napětí a nepochopení, což nás se sestrou sblížilo i rozdělilo. Když mi mladší sestra zavolala a omluvila se za matčino chování, otevřelo to staré rány a přinutilo mě přemýšlet, jak moc nás rodina může ovlivnit.
Pět let po rozchodu s manželem píšu dopis jeho bývalé milence. Ohlížím se zpět na bolest, zradu i sílu, kterou jsem musela najít kvůli dětem i sobě. Přemýšlím, co vlastně znamená odpustit a jestli je možné opravdu zapomenout.
Jmenuji se Alena a právě jsem se pohádala se svou dcerou Lenkou, která mi vyčítá, že nechci hlídat její děti. Můj muž je vážně nemocný, stále pracuji a cítím, že už nemám sílu být vším všem. Přesto mě trápí, jestli jsem opravdu špatná babička, jak mi dcera tvrdí.
Jmenuji se Ivana a ve čtyřiceti jsem porodila svého jediného syna, Tomáše. Dlouho jsme s manželem toužili po dítěti, ale když konečně přišel, nedokázali jsme mu nic odepřít. Teď, když je Tomáš dospělý a já vidím, jak je sobecký a neschopný postarat se sám o sebe, trápím se výčitkami a nevím, jak to napravit.
Jednoho rána jsem si uvědomila, že žiju život podle představ někoho jiného. Tlak Tomášovy rodiny mě dusil a já se musela rozhodnout, jestli budu žít pro sebe, nebo pro ostatní. Můj útěk od svatby byl nejbolestivější, ale zároveň nejsvobodnější rozhodnutí mého života.
Nikdy bych nevěřila, že se největší rodinné drama odehraje u nedělního oběda. Když mi syn představil svou snoubenku, poznala jsem v ní dívku, která v minulosti ubližovala mé dceři. Musela jsem se rozhodnout, zda minulost nechat spát, nebo chránit svou rodinu za každou cenu.
Ve svých pětašedesáti letech jsem stál před rozhodnutím, které jsem si nikdy nepředstavoval – rozvod po čtyřiceti letech manželství. S Annou jsme se odcizili, žili jsme vedle sebe, ne spolu, a já nečekaně našel lásku jinde. Příběh o odvaze změnit svůj život, o bolesti, vině i naději na nový začátek.
