Jmenuji se Petr Novotný a před rokem jsem přišel o svou desetiletou dceru Aničku při tragické autonehodě v našem malém městě na Vysočině. Viníkem byl sousedův syn, Martin, kterého jsem znal od jeho dětství. Můj příběh je o bolesti, nenávisti, ale i o tom, jak těžké je najít v sobě sílu odpustit.
Jsem Marie, matka tří dětí a babička pěti vnoučat. Celý život jsem se obětovala pro rodinu, ale teď, když jsem stará, zůstala jsem sama. Přemýšlím, kde se stala chyba a proč je samota ve stáří tak krutá.
Jmenuji se Lenka a letošní Vánoce se změnily v bitevní pole mezi mnou a mojí tchyní Alenou. Po loňském fiasku s kaprem, kdy jsem ho připálila, na mě tchyně letos znovu naléhala, abych ho připravila – tentokrát prý pod jejím dohledem. Rozhodla jsem se postavit na odpor a říct dost, což vyvolalo v rodině nečekanou bouři emocí.
Jmenuji se Lenka a celý život jsem bojovala s tím, že naše rodinné oslavy pravidelně narušovali nepozvaní příbuzní. Snažila jsem se najít odvahu a způsob, jak jim dát najevo, že jejich chování není v pořádku, ale místo toho jsem rozpoutala rodinnou bouři. Nakonec jsem musela čelit otázce, co je důležitější: klid v rodině, nebo vlastní hranice.
Po letech v zahraničí jsem se vrátila do bytu své sestry Jany a jejího manžela Tomáše. Můj návrat však rozvířil staré křivdy a vyvolal krizi, která hrozí rozvodem. Teď stojím před otázkou, zda jsem opravdu příčinou jejich neštěstí, nebo jen katalyzátorem toho, co už dávno doutnalo.
Jednoho deštivého odpoledne mi zazvonil telefon a hlas, který jsem nečekala, mě pozval na čaj. Byla to moje bývalá tchyně, paní Novotná, se kterou jsem se po rozvodu s jejím synem téměř nevídala. Její pozvání mě zaskočilo a vyvolalo ve mně vlnu emocí, které jsem dlouho potlačovala.
Jedno sobotní ráno jsem našla pod výcieračkou obálku se svým jménem. Uvnitř bylo jen jedno foto – můj manžel Tomáš s cizím dítětem v náručí. Od té chvíle se mi život obrátil naruby a musela jsem čelit pravdě, kterou jsem nikdy nechtěla znát.
Jmenuji se Karel a po rozvodu s manželkou Norou se mi život obrátil naruby. Moje dvě dcery, Ema a Ela, se mi začaly vzdalovat a já nevím, jak k nim znovu najít cestu. Každý den bojuji s pocitem viny, osamělosti a otázkou, jestli je možné být dobrým otcem, když už nejsem součástí jejich každodenního života.
Jsem Lucie a celý můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem porodila svou dceru. Toužila jsem jí dát vše, co jsem sama nikdy neměla, ale místo obdivu jsem čelila kritice a nepochopení. Můj příběh je o tom, jak těžké je být matkou, když vaše volby rozdělují rodinu i společnost.
Jsem Petr a po rozvodu jsem musel bojovat o to, abych mohl zůstat se svými dětmi. Prošel jsem soudy, předsudky i vlastními pochybnostmi, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že děti potřebují svého otce stejně jako matku. Můj příběh je o bolesti, naději i odvaze postavit se za to, co je správné.
Jmenuji se Ivana a jsem matka dospívajícího syna Filipa, který právě nastoupil na střední školu v Brně. Jeho první týdny byly plné posměšků kvůli oblečení, které jsem mu mohla dovolit koupit. Když se však dva jeho spolužáci objevili s tajemnou krabicí, všechno se změnilo a já musela čelit nejen jejich úmyslům, ale i svým vlastním pochybnostem o tom, jak být dobrou matkou.
Jmenuji se Eva a nikdy bych nevěřila, jak dramaticky se může změnit život během jediného dne. Můj porod byl plný nečekaných zvratů, bolesti i odvahy, a navždy změnil nejen mě, ale i mou rodinu. Sdílím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo někdy čelil nepochopení a strachu v těch nejdůležitějších chvílích.
