Jmenuji se Klára Novotná a celý život mě pronásledovala slova mé vlastní matky, která mě po porodu nazvala „obyčejnou“. Dlouhá léta jsem bojovala s pocitem méněcennosti, až jsem se rozhodla vzít svůj osud do vlastních rukou a ukázat všem, že krása není jen otázkou vzhledu. Můj příběh je o bolesti, odvaze a o tom, jak jsem našla sebevědomí navzdory rodinným konfliktům i předsudkům okolí.
Jednoho deštivého večera jsem zaparkoval své auto na nábřeží Vltavy, aniž bych tušil, jakou lavinu událostí tím spustím. Když mi voda vzala nejen vůz, ale i důvěru mé rodiny, musel jsem čelit nejen úřadům, ale hlavně svému svědomí. Tento příběh je o chybách, které nás mohou stát víc než jen plech a kola.
Jmenuji se Anička a v létě, kdy požár zachvátil naši vesnici na Vysočině, jsem se rozhodla pomoci hasičům, kteří bojovali s ohněm. I když jsem sama přišla o část domova, našla jsem sílu přinést radost těm, kteří riskovali životy pro nás ostatní. Tento příběh je o odvaze, rodinných konfliktech a o tom, jak i malé gesto může změnit svět dospělých.
Jmenuji se Eva a během jediného roku jsem přišla o oba své syny, když byli v péči mé matky. Teď stojím před soudem, kde je moje vlastní máma obviněná z nedbalosti, a já nevím, jestli mám cítit vinu, vztek nebo jen prázdnotu. Příběh o rodinné tragédii, vině a otázkách, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Jmenuji se Ivana a ve 38 letech jsem se konečně stala matkou. Můj syn Matěj je pro mě vším, ale čím víc roste, tím víc si uvědomuji, že ho rozmazlujeme. Každý den bojuji sama se sebou i s manželem, abychom mu dali lásku, ale zároveň ho naučili pokory – a někdy mám pocit, že prohrávám na všech frontách.
Jsem Marie, 68 let, a právě mě moje dcera vyhodila z bytu po hrozné hádce. V zoufalství jsem narazila na její deník a zjistila něco, co mi obrátilo život naruby. Teď přemýšlím, jestli jsme si navzájem opravdu rozuměly – a jestli je ještě šance to napravit.
Ve svých třiašedesáti jsem se znovu zamilovala, ale místo radosti mě čekalo odsouzení od vlastních dětí. Musela jsem čelit jejich výčitkám, studu a vlastnímu strachu, jestli mám právo být šťastná. Tento příběh je o odvaze žít podle sebe navzdory očekáváním okolí.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na den, kdy jsme se museli rozloučit s naší dvouletou dcerkou Aničkou. Její život skončil náhle po tragické nehodě, ale její srdce a další orgány zachránily jiné děti. Vzpomínka na poslední chvíle, kdy jí sestřičky zpívaly ukolébavku, mě bude provázet navždy.
V sobotu jsem zoufale potřebovala, aby moje tchyně pohlídala děti, ale ona měla jiné plány. Můj muž Petr je na svou maminku až nezdravě fixovaný a já jsem se ocitla v situaci, kdy jsem musela volit mezi vlastními potřebami a rodinným klidem. Tato událost mi otevřela oči o tom, jaké místo vlastně v naší rodině zaujímám.
Jmenuji se Lenka a stojím před rozhodnutím, které může rozbít naši rodinu. Můj muž Petr navrhuje, aby můj syn z prvního manželství žil u jeho matky, prý kvůli lepšímu prostředí. Já ale vím, že za tím stojí něco víc a nehodlám to dopustit.
Jsem Jana a už několik let žiju s manželem Petrem v malém bytě na okraji Prahy. Moje tchyně, paní Novotná, se rozhodla, že nám bude pravidelně pomáhat – ale její pomoc se brzy změnila v každodenní kritiku mého vaření. Každý den bojuji nejen s hrnci, ale i s pocitem, že nikdy nebudu dost dobrá.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mi pár vět od cizích dětí zničí životní sen. Můj snoubenec Petr zrušil naši svatbu, protože jeho dvě dospívající děti mě odmítly přijmout. Teď stojím před otázkou, jestli bojovat o naši lásku, nebo se vzdát a začít znovu.
