Jsem Alena a celý život jsem se snažila být dobrou nevlastní matkou. Když mě má nevlastní dcera Lucie nepozvala na svou svatbu, zlomilo mi to srdce a začala jsem pochybovat o všem, co jsem pro naši rodinu udělala. Teď se ptám sama sebe, kde se stala chyba a jestli má vůbec smysl dál bojovat o místo v jejím životě.
Večer, kdy jsem se vrátila domů pozdě z práce a našla své děti hladové a zklamané, mi navždy změnil pohled na mateřství. V příběhu popisuji svůj boj o přežití, vinu i lásku, která mě drží nad vodou. Otevřeně sdílím své pochybnosti a bolest, ale i naději, že jednou mé děti pochopí, proč jsem musela tolik obětovat.
Jmenuji se Ivana a vždy jsem chtěla své dceři Lucii dát na svatbu něco výjimečného. Osud mi ale do cesty postavil těžké rozhodnutí, které naši blízkost navždy změnilo. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem mohla udělat něco jinak, abych neztratila její důvěru.
Jmenuji se Tereza a celý život jsem bojovala s tím, že moje maminka chce rozhodovat za mě. Vždycky jsem si myslela, že to dělá z lásky, ale čím jsem byla starší, tím víc jsem cítila, jak mě její kontrola dusí. Teď stojím na rozcestí a musím se rozhodnout, jestli budu žít svůj život podle sebe, nebo podle ní.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že mě můj vlastní syn dokáže tak hluboce zranit. Po letech společného života, kdy jsem mu obětovala všechno, mě zradil způsobem, který mi vzal půdu pod nohama. Teď stojím na rozcestí a nevím, jestli mu dokážu odpustit, nebo jestli je čas jít dál bez něj.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se jednou ocitnu v situaci, kdy mi máma i bývalý manžel budou bránit ve výchově mé dcery. Všechno začalo nevinně, ale brzy se z toho stal boj o Aničku, který mě donutil přehodnotit, co znamená být matkou a komu mohu opravdu věřit. Tento příběh je o bolesti, zradě i odvaze říct dost.
Jmenuji se Natálie a celý život jsem bojovala s tím, že mě otec opustil hned po mém narození. Máma se snažila být silná, ale její bolest a únava nás nakonec rozdělily. Teď, když jsme si cizí, přemýšlím, jestli vůbec někdy najdeme cestu zpátky k sobě.
Moje dcera mi nedávno řekla, že se za mě stydí, protože jí finančně nepomáhám tolik jako její tchánovci. Její slova mě zasáhla do srdce, protože nevidí, jak moc se snažím, i když nemám tolik peněz jako oni. Tento příběh je o bolesti, kterou cítím, když mé úsilí není dost dobré, a o tom, jak těžké je najít pochopení v rodině.
Jednoho deštivého odpoledne jsem náhodou zahlédla svou tchyni, jak tajně předává peníze svému mladšímu synovi, Petrovi. To, co jsem považovala za drobnou rodinnou záležitost, se postupně proměnilo v hlubokou krizi důvěry mezi mnou, mým manželem a jeho rodinou. Teď stojím před otázkou: mám vůbec dál udržovat vztahy s lidmi, kteří mi nejsou upřímní?
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem žil ve stínu očekávání své matky. Když jsem se rozhodl odejít od manželky, máma udělala všechno pro to, abych zůstal, i když jsem byl nešťastný. Její lpění na tradicích mě roztrhalo mezi povinností a vlastním štěstím.
Jednoho obyčejného dne jsem náhodou zahlédla svého švagra s cizí ženou v nákupním centru. Rozhodla jsem se nic neříct, abych ochránila svou těhotnou sestru, ale všechno se obrátilo proti mně. Teď mě rodina viní z rozvratu a já nevím, jestli jsem udělala správně.
Jsem Jana a nikdy jsem si nemyslela, že mě rodinné dědictví může takhle zranit. Když tchán s tchyní rozhodli, že dům přepíšou na mladší švagrovou, cítila jsem se zrazená nejen za sebe, ale hlavně za svého muže. Od té chvíle jsem s nimi nepromluvila a stále hledám odpověď na otázku, proč je spravedlnost v rodině tak těžká.
