Jedno sobotní ráno jsem našla pod výcieračkou obálku se svým jménem. Uvnitř bylo jen jedno foto – můj manžel Tomáš s cizím dítětem v náručí. Od té chvíle se mi život obrátil naruby a musela jsem čelit pravdě, kterou jsem nikdy nechtěla znát.
Jmenuji se Karel a po rozvodu s manželkou Norou se mi život obrátil naruby. Moje dvě dcery, Ema a Ela, se mi začaly vzdalovat a já nevím, jak k nim znovu najít cestu. Každý den bojuji s pocitem viny, osamělosti a otázkou, jestli je možné být dobrým otcem, když už nejsem součástí jejich každodenního života.
Jsem Lucie a celý můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem porodila svou dceru. Toužila jsem jí dát vše, co jsem sama nikdy neměla, ale místo obdivu jsem čelila kritice a nepochopení. Můj příběh je o tom, jak těžké je být matkou, když vaše volby rozdělují rodinu i společnost.
Jsem Petr a po rozvodu jsem musel bojovat o to, abych mohl zůstat se svými dětmi. Prošel jsem soudy, předsudky i vlastními pochybnostmi, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že děti potřebují svého otce stejně jako matku. Můj příběh je o bolesti, naději i odvaze postavit se za to, co je správné.
Jmenuji se Ivana a jsem matka dospívajícího syna Filipa, který právě nastoupil na střední školu v Brně. Jeho první týdny byly plné posměšků kvůli oblečení, které jsem mu mohla dovolit koupit. Když se však dva jeho spolužáci objevili s tajemnou krabicí, všechno se změnilo a já musela čelit nejen jejich úmyslům, ale i svým vlastním pochybnostem o tom, jak být dobrou matkou.
Jmenuji se Eva a nikdy bych nevěřila, jak dramaticky se může změnit život během jediného dne. Můj porod byl plný nečekaných zvratů, bolesti i odvahy, a navždy změnil nejen mě, ale i mou rodinu. Sdílím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo někdy čelil nepochopení a strachu v těch nejdůležitějších chvílích.
Jmenuji se Klára Novotná a celý život mě pronásledovala slova mé vlastní matky, která mě po porodu nazvala „obyčejnou“. Dlouhá léta jsem bojovala s pocitem méněcennosti, až jsem se rozhodla vzít svůj osud do vlastních rukou a ukázat všem, že krása není jen otázkou vzhledu. Můj příběh je o bolesti, odvaze a o tom, jak jsem našla sebevědomí navzdory rodinným konfliktům i předsudkům okolí.
Jednoho deštivého večera jsem zaparkoval své auto na nábřeží Vltavy, aniž bych tušil, jakou lavinu událostí tím spustím. Když mi voda vzala nejen vůz, ale i důvěru mé rodiny, musel jsem čelit nejen úřadům, ale hlavně svému svědomí. Tento příběh je o chybách, které nás mohou stát víc než jen plech a kola.
Jmenuji se Anička a v létě, kdy požár zachvátil naši vesnici na Vysočině, jsem se rozhodla pomoci hasičům, kteří bojovali s ohněm. I když jsem sama přišla o část domova, našla jsem sílu přinést radost těm, kteří riskovali životy pro nás ostatní. Tento příběh je o odvaze, rodinných konfliktech a o tom, jak i malé gesto může změnit svět dospělých.
Jmenuji se Eva a během jediného roku jsem přišla o oba své syny, když byli v péči mé matky. Teď stojím před soudem, kde je moje vlastní máma obviněná z nedbalosti, a já nevím, jestli mám cítit vinu, vztek nebo jen prázdnotu. Příběh o rodinné tragédii, vině a otázkách, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Jmenuji se Ivana a ve 38 letech jsem se konečně stala matkou. Můj syn Matěj je pro mě vším, ale čím víc roste, tím víc si uvědomuji, že ho rozmazlujeme. Každý den bojuji sama se sebou i s manželem, abychom mu dali lásku, ale zároveň ho naučili pokory – a někdy mám pocit, že prohrávám na všech frontách.
Jsem Marie, 68 let, a právě mě moje dcera vyhodila z bytu po hrozné hádce. V zoufalství jsem narazila na její deník a zjistila něco, co mi obrátilo život naruby. Teď přemýšlím, jestli jsme si navzájem opravdu rozuměly – a jestli je ještě šance to napravit.
