Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na den, kdy jsme se museli rozloučit s naší dvouletou dcerkou Aničkou. Její život skončil náhle po tragické nehodě, ale její srdce a další orgány zachránily jiné děti. Vzpomínka na poslední chvíle, kdy jí sestřičky zpívaly ukolébavku, mě bude provázet navždy.
V sobotu jsem zoufale potřebovala, aby moje tchyně pohlídala děti, ale ona měla jiné plány. Můj muž Petr je na svou maminku až nezdravě fixovaný a já jsem se ocitla v situaci, kdy jsem musela volit mezi vlastními potřebami a rodinným klidem. Tato událost mi otevřela oči o tom, jaké místo vlastně v naší rodině zaujímám.
Jmenuji se Lenka a stojím před rozhodnutím, které může rozbít naši rodinu. Můj muž Petr navrhuje, aby můj syn z prvního manželství žil u jeho matky, prý kvůli lepšímu prostředí. Já ale vím, že za tím stojí něco víc a nehodlám to dopustit.
Jsem Jana a už několik let žiju s manželem Petrem v malém bytě na okraji Prahy. Moje tchyně, paní Novotná, se rozhodla, že nám bude pravidelně pomáhat – ale její pomoc se brzy změnila v každodenní kritiku mého vaření. Každý den bojuji nejen s hrnci, ale i s pocitem, že nikdy nebudu dost dobrá.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mi pár vět od cizích dětí zničí životní sen. Můj snoubenec Petr zrušil naši svatbu, protože jeho dvě dospívající děti mě odmítly přijmout. Teď stojím před otázkou, jestli bojovat o naši lásku, nebo se vzdát a začít znovu.
Celý život jsem dřela, abych svému synovi dala to nejlepší. Když jsem přestala posílat peníze, přestal mě navštěvovat a já už rok neviděla svou vnučku. Teď přemýšlím, jestli jsem byla pro svého syna jen bankomat.
Před pěti lety si moji tchán a tchyně půjčili velkou částku peněz. Teď, když se situace znovu otevírá, můj muž navrhuje dluh odpustit, ale moje máma trvá na tom, abychom jim připomněli, co nám dluží. V tom všem se snažím najít správnou cestu mezi loajalitou k rodině a vlastním pocitem spravedlnosti.
Po smrti mého otce se náš domov proměnil v bitevní pole. Místo společného smutku jsme se s bratrem a sestrou začali hádat o dědictví, což rozbilo naše vztahy. Teď se ptám sama sebe, jestli to všechno stálo za to a jestli lze ještě něco napravit.
Celý život jsem svého otčíma Milana považovala za tátu, i když jsem později zjistila, že není mým biologickým otcem. Když ale začal při přípravách svatby mé mladší sestry Kláry dávat jasně najevo, že ona je jeho favoritka, pocítila jsem bolest, žárlivost a zradu. Můj příběh je o tom, jak těžké je vyrovnat se s pocitem, že v rodině nejste na prvním místě.
Jmenuji se Ariana a celý život jsem se snažila být tou nejlepší matkou pro svého syna Jakuba. Po jeho rozvodu s Lenkou jsem se však ocitla na okraji jeho života, využívaná jen jako hlídačka pro vnučku Zuzanku. V tomto příběhu popisuji bolest z odcizení, rodinné konflikty a hledání cesty zpět k sobě navzájem.
Jmenuji se Jana a jednoho deštivého večera jsem svému manželovi oznámila, že odcházím. Rozhodnutí ukončit manželství nebylo snadné, ale dusivá atmosféra doma mě nutila volit mezi sebou a rodinou. Teď mě však nejvíc bolí, že moje děti mě vidí jako viníka a já nevím, jak jim vysvětlit, že jsem to udělala i kvůli nim.
Od dětství jsem byla ve stínu nemocného bratra a máma mi nikdy nedala zapomenout, že jsem odešla z domova. Její výčitky mě pronásledují i roky poté, co jsem se snažila začít nový život. Píšu svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo se snaží uniknout z pout toxické rodiny.
