Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy v našem městě odhalili sochu mého otce, slavného hudebníka. Místo hrdosti jsem cítil jen bolest a vztek, protože socha byla karikaturou jeho skutečné podoby i života. Tento příběh je o tom, jak jsem se rozhodl postavit za pravdu, i když to znamenalo rozdělit vlastní rodinu a čelit nenávisti celého města.
Jmenuji se Tomáš a můj život se změnil v momentě, kdy jsem si vzal Kláru. Její matka, paní Novotná, nikdy nerespektovala naše soukromí a já jsem musel najít způsob, jak ochránit naši rodinu. Tento příběh je o odvaze, napětí a o tom, jak daleko jsme schopni zajít, abychom si udrželi vlastní prostor.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy máma zpochybňuje schopnosti mého muže, zatímco já se snažím udržet naši rodinu pohromadě. Procházíme finančními problémy, staráme se o syna s postižením a čelíme neustálé skepsi. Přesto v sobě nacházíme sílu a odvahu bojovat za naši lásku i budoucnost.
Jmenuji se Jana a právě teď sedím v kuchyni, kde se ozývá ticho těžší než olovo. Moji tchán a tchyně rozhodli o dědictví způsobem, který mého manžela Petra zlomil, a já nevím, jak mu pomoci ani jak se postavit celé rodině. Všechno, co jsem si myslela o rodinné soudržnosti, se mi hroutí před očima.
Jmenuji se Petr a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu muset řešit, jak můj vlastní syn podvádí a vyhýbá se škole. Když jsem zjistil pravdu, rozhodl jsem se, že mu ukážu hodnotu práce a odpovědnosti – i za cenu, že to rozbouří naši rodinu i okolí. Tento příběh je o tom, jak těžké je být rodičem, když chcete svému dítěti opravdu pomoci.
Jmenuji se Petra a poslední rok mého života se točí kolem neustálých stížností mé maminky, která odešla do důchodu. Snažím se vybalancovat péči o vlastní rodinu, práci a její nekonečné výčitky, že na ni nemám čas. Píšu svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se v tomhle kolotoči ztrácí.
Moje žena Jana mě opustila a nechala mi na krku tři malé děti. Musel jsem se naučit být mámou i tátou zároveň, bojovat s předsudky i vlastními pochybnostmi. Přesto jsem nikdy nelitoval, protože děti jsou to jediné, co mi dává smysl.
Jmenuji se Tereza a vyrůstala jsem v malém městě na Vysočině. Můj život se navždy změnil, když do něj vstoupil nevlastní otec Petr, který mi dal lásku a oporu, jakou jsem od vlastního otce nikdy nezažila. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a o tom, jak těžké je někdy říct „děkuji“ těm, kteří si to nejvíc zaslouží.
Jednoho deštivého večera jsem stála mezi nemocnou maminkou a manželem, který už dál nechtěl snášet tíhu mé péče o rodinu. V zoufalství jsem sáhla po modlitbě, i když jsem v ni už dávno nevěřila. Tato noc změnila všechno – a já se musela rozhodnout, komu zůstat věrná a kde najít sílu pokračovat.
Jsem matka, která sleduje, jak se její syn Tomáš mění pod tlakem své manželky Lucie. Vidím, jak je unavený a ztrácí radost ze života, protože veškeré domácí povinnosti leží jen na něm. Zoufale hledám radu, jak mu pomoci, aniž bych rozbila jeho manželství.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže rodina člověka zranit. Můj muž Petr vždy upřednostňoval svou matku před námi, jeho vlastní rodinou, a já se cítila opuštěná a zrazená. Teprve víra a modlitba mi pomohly najít sílu postavit se za sebe i naše děti.
Sedím v kuchyni a sleduji, jak moje dcera Anna spěchá do práce, zatímco její malý syn zůstává v péči chůvy. Nedokážu pochopit, proč se s manželem rozhodli mít dítě právě teď, když oba žijí jen svou kariérou. V příběhu se potýkám s vlastními pocity viny, nepochopení a touhou po rodinné blízkosti, která se mi zdá být nenávratně ztracená.
