Můj syn, Petr, nedávno vyjádřil svou frustraci nad mou neschopností poskytnout finanční podporu. Rodina jeho manželky, bohatá a vždy připravená pomoci, jen zdůrazňuje mé nedostatky. Jako důchodce, který pracoval celý život v továrně a měl Petra později v životě, se potýkám s pocity nedostatečnosti a lítosti.
Můj syn se před dvěma lety oženil. Se svou snachou, Lenkou, mám přátelský vztah. Neříkáme si mami nebo dcero, ale vycházíme spolu dobře. Lenka nedávno porodila holčičku, Emu. První měsíce jsem jí pomáhala, když se zotavovala po náročném porodu. Ale pak se něco změnilo.
Rozhodnutí nepořádat letos Vánoce způsobilo v mé rodině rozkol. I moji nejbližší příbuzní jsou naštvaní, a moje sestra, se kterou jsem vždy měl blízký vztah, vede proti mně kampaň. Vše začalo, když jsem se rozhodl upřednostnit své vlastní blaho.
Můj otec vždy dával najevo, že má rád mě i mého bratra Petra stejně. Nikdy by mě nenapadlo, že mě vynechá ze svých budoucích plánů. Od té doby, co jsem objevil jeho tajemství, je náš vztah napjatý. I když teď chápu, že mě nechtěl zranit, bolest zůstává.
Můj manžel, Petr, se nečekaně pohádal s mou rodinou, což vedlo k úplnému odcizení. Přestože náš společný život je jinak šťastný, tento rozkol vrhá stín na naše manželství.
«Podívejte se na ten úžasný přístroj!» chlubil se můj bratr našim přátelům během grilování. «Táta mi ho dal jako dárek a je to špičkový model!» Byl to zdravotní monitor, který jsem pečlivě vybral pro našeho stárnoucího otce, který bojuje s cukrovkou a srdečními problémy. Strávil jsem nespočet hodin výzkumem, abych pro něj našel ten nejlepší.
«Cítím se ztracená,» přiznává šedesátiletá paní Nováková, její hlas zní frustrovaně. «Můj syn vždy stojí na straně své ženy! Ať řeknu cokoliv, vždy ji brání. ‘Mami,’ trvá na svém, ‘Petra ví, co dělá, není naivní…’ Věří, že Petra má vždy pravdu, i když…»
Vyrůstala jsem jako «Sluníčko» pro svého tátu. Bylo to oslovení, které mě vždy zahřálo u srdce. Ale jak jsem dospívala, začala jsem si všímat napětí mezi mým otcem a manželem, zejména když šlo o úkoly, které táta považoval za «mužské.»
Jak dospělá je vlastně? Tolik života před sebou, proč ten spěch? A proč zakládat rodinu tak brzy? Poslechl mě vůbec někdo? Ani Petra.
Vždycky jsem měl s mým synem Petrem vzdálený vztah. Od malička byl nezávislý duch a já nikdy nedokázal překlenout propast mezi námi. Neustále jsem pracoval, abych mu zajistil vše, co potřeboval, poté co nás jeho matka opustila, když byl ještě batole.
Nikdy bych si nepomyslela, že se ocitnu v takové situaci, cítíc se zrazená rodinou mého manžela. Minulý víkend svolala moje tchyně rodinné setkání, aby projednala svou závěť. Chtěla tam mít všechny: své děti, vnoučata a nás, zeťáky a snachy. To, co odhalila, mě nechalo bez slov a zlomenou. Můj manžel, který pro ni vždycky byl oporou, byl zcela přehlédnut. Je to hořká pilulka, kterou musím spolknout, a nemohu se zbavit pocitu nespravedlnosti.
Mysleli jsme si, že přestěhování babičky blíž k nám přinese více podpory pro náš hektický rodinný život. Ale její nově nalezená nezávislost nás nechala žonglovat s více věcmi, než jsme očekávali. Někdy se rodinné plány nevyvíjejí podle očekávání.
