Ve svých šedesáti letech žiji sama v domě, který jsem kdysi stavěla s manželem. Moje rodina mě už dávno opustila a teď jim jde jen o dědictví. Rozhodla jsem se vzít svůj osud do vlastních rukou a nenechat je, aby mě a můj životní příběh zredukovali jen na peníze.
Chtěla jsem s bratrem koupit mamince k narozeninám novou lednici. Jeho reakce mě šokovala a odhalila hluboké rodinné rány, o kterých jsem neměla tušení. Tato událost mi otevřela oči a změnila můj pohled na naši rodinu i na sebe samotnou.
Celý život jsem věřila, že domov je místo klidu a bezpečí. Když nám děda odkázal dům s podmínkami, začal se náš rodinný život měnit v nekonečný boj o majetek, vztahy a vlastní štěstí. Teď stojím před rozhodnutím, které může změnit všechno – zůstat a bojovat, nebo odejít a začít znovu.
Všechno začalo tím, že jsem prodala svůj byt v Brně, abych pomohla synovi Petrovi a jeho mladé rodině. Věřila jsem, že společně vytvoříme nový domov plný lásky, ale brzy přišly napětí, nedorozumění a pocit ztráty vlastní identity. Nakonec jsem musela sama sobě položit otázku: kde je hranice mezi pomocí a sebeúctou?
Nikdy by mě nenapadlo, že obyčejný nedělní oběd roztrhne naši rodinu na kusy. Když můj syn Marek přivedl svou snoubenku, poznala jsem v ní dívku, která roky šikanovala mou dceru Annu. Stála jsem před rozhodnutím, zda mlčet, nebo odhalit pravdu, která mohla všechno změnit.
Nikdy bych nevěřila, že mě vlastní dcera odmítne pozvat na svůj svatební den. Celý život jsem jí byla oporou, ale teď stojím před dveřmi jejího nového života, nepozvaná a zlomená. Toto je příběh o bolesti, pýše a otázkách, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Jmenuji se Jana. Můj život se rozpadl na kusy, když můj syn Matěj onemocněl, a místo podpory jsem narazila na zeď mlčení a nepochopení, dokonce i od vlastní rodiny. Toto je můj výkřik do ticha, ale i naděje, že někdo uslyší ten křik, který zůstává v mnoha českých domácnostech nevysloven.
Jmenuji se Marie a po devíti dcerách se celý můj svět točí kolem očekávání desátého dítěte. S manželem Petrem žijeme v Plzni a naše každodennost je plná lásky, ale i tlaku okolí, které neustále komentuje naši ‚dívčí armádu‘. Tento příběh vás provede mou cestou skrze stereotypy, rodinné konflikty a vlastní obavy, zatímco čekám na zprávu o pohlaví našeho desátého dítěte.
Jmenuji se Lucie a ocitla jsem se v pasti mezi svým manželem Petrem a mojí matkou Janou. Staré křivdy a neodpuštěné chyby roztrhaly naši rodinu na kusy, zatímco já jsem se snažila najít cestu ke smíření. Můj příběh je o bolesti, vině, ale i naději, že láska může překonat i ty nejhlubší rány.
Jmenuji se Ivana a stojím na rozcestí mezi péčí o svou malou dceru a bezmocí vůči stárnutí svého otčíma, Karla, který žije sám v rozpadajícím se domě na venkově. Když jsem mu navrhla domov pro seniory, jeho zhroucení mě pronásleduje a pocit viny i odpovědnosti mi nedává spát. Toto je příběh o lásce, oběti a otázkách, na které sama neznám odpověď.
Jmenuji se Lucie a od svatby s Petrem se můj život změnil v každodenní boj o uznání v jeho rodině. Moje tchyně mě neustále kritizuje, že nejsem dost dobrá hospodyně, i když se snažím ze všech sil. Tento příběh je o tom, jaké to je cítit se cizí ve vlastním domově a kde leží hranice mezi pomocí a vměšováním do rodiny.
Všechno začalo, když jsem jednoho deštivého rána našla v poštovní schránce dopis od maminky, která mě před lety opustila. Musela jsem se postavit nejen jejímu zoufalému prosbě o pomoc, ale i dávným bolestem a rodinným tajemstvím, která jsme léta zametali pod koberec. Tahle cesta mě naučila, co znamená odpustit – nejen druhým, ale hlavně sobě.
