Jmenuji se Věra a celý život jsem žila v malém městě na Vysočině. Kdysi byl můj dům plný smíchu mého syna Petra a vnoučat – Tomáška, Janičky a Pavlíka. Ale když jsem sepsala svou poslední vůli, teprve tehdy si na mě rodina vzpomněla – a to už bylo příliš pozdě.
Když mi bylo pětadvacet, provdala jsem se za Petra a myslela si, že začínám nový život. O rok později mě opustil a já zůstala sama s malým synem v domě jeho rodiny, kde jsem nikdy nebyla vítaná. Teď, po dvaceti letech, stojím tváří v tvář bývalé tchyni, která mi dává jasně najevo, že tohle nikdy nebyl můj domov.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se budu muset hádat o to, kdo doma vynese koš. Můj syn si vzal ženu, která odmítá tradiční rozdělení rolí, a já se s tím neumím smířit. Všechno, co jsem celý život považovala za samozřejmé, je najednou špatně – a já nevím, jestli je chyba ve mně, nebo v nich.
Jsem Jana, čtyřicetiosmiletá žena, která už přes dvacet let žije v Praze. Po jedné návštěvě rodného domu na Vysočině jsem se ocitla v konfliktu s rodinou, když mi sestra Zuzana navrhla, abych prodala svůj byt a vrátila se domů. Když se druhý den objevil bratr Martin s košíkem jablek a omluvou, musela jsem se znovu zamyslet nad tím, co pro mě vlastně znamená rodina a domov.
Můj příběh začíná v okamžiku, kdy se můj osmdesátiletý nevlastní otec František ocitá na rozcestí mezi samostatností a nutností přijmout pomoc. Bojuji s jeho tvrdohlavostí i vlastními výčitkami, zatímco se snažím najít způsob, jak mu být oporou, aniž bych ho připravila o důstojnost. Vše se odehrává na pozadí rodinných konfliktů, nevyřčených křivd a každodenních starostí, které zná snad každý z nás.
Jmenuji se Tereza a celý život žiju ve stínu svého bratra. On dostal byt, já jen příkazy a zákazy. Teď stojím před rozhodnutím: buď zůstanu v domě, kde mě nikdo neposlouchá, nebo půjdu vlastní cestou, i když to znamená začít úplně od nuly.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn postaví před tak těžké rozhodnutí. Musím si vzít hypotéku, abych mu pomohla k vlastnímu bydlení, ale bojím se, že tím ohrozím celý svůj život. Příběh o rodinných poutech, obětech a hranicích, které někdy musíme nastavit i těm nejbližším.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se jednoho dne ocitnu v situaci, kdy na mě můj vlastní syn bude křičet kvůli tomu, že prý jsem příliš důvěřivá. Všechno začalo jedním telefonátem a skončilo hádkou, která roztrhla naši rodinu na kusy. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu tak naivní, nebo jestli je problém někde úplně jinde.
Jednoho deštivého večera jsem se přestěhovala k dceři Janě, protože už jsem nezvládala být sama. Místo domova jsem ale našla jen pocit, že jsem hostem, který překáží. Teď hledám cestu, jak znovu najít své místo v rodině a jak se s dcerou sblížit.
Všechno začalo jedním nevinným rozhovorem, který se změnil v noční můru. Moje tchyně, paní Věra, se rozhodla zasáhnout do našeho manželství a já jsem postupně ztrácel nejen domov, ale i důvěru své ženy Jany. Teď stojím na prahu nového začátku a přemýšlím, kde se to všechno pokazilo.
Celý život jsem věnovala svému synovi, protože jsem ho po smrti manžela vychovávala sama. Když si našel ženu, doufala jsem, že budeme jedna rodina, ale místo toho jsem se ocitla na okraji jejich života. Musela jsem se naučit pustit a pochopit, že láska někdy znamená nechat odejít.
Celý život jsem žila pro svou rodinu, až jsem zapomněla, kdo vlastně jsem. Když mě manžel zradil a opustil, zůstala jsem stát v troskách svého světa. Teprve tehdy jsem pochopila, jak moc jsem se obětovala a jak těžké je najít znovu samu sebe.
