Jmenuji se Eliška a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám k oltáři jít s otcem, který mě opustil, nebo s nevlastním tátou, který mě vychoval? Vše vyvrcholilo na rodinné oslavě, kde se staré rány znovu otevřely. Teď nevím, jestli mám poslouchat své srdce, nebo rodinná očekávání.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem hledala lásku své matky, která pro mě byla spíš cizí paní než rodičem. Po letech ticha a odcizení jsem jí řekla, že ode mě může čekat jen narozeninový dárek – nic víc. V tomto příběhu popisuji, jaké to je vyrůstat bez mateřské lásky a jak těžké je najít v sobě odpuštění.
Jedné deštivé noci v motelu na okraji Plzně jsem s kamarádkou Lenkou objevila pod postelí poklop, který nás zavedl do temného podzemí. To, co jsme tam našly, navždy změnilo můj pohled na vlastní rodinu i na to, komu lze věřit. Příběh o zradě, strachu a odvaze říct pravdu, i když to znamená rozbít vlastní svět.
Začínám svůj příběh v kuchyni, kde se odehrává první velká hádka mezi mým synem Karlem a jeho ženou Květou. Jako matka sleduji, jak se naše rodinné tradice střetávají s novými představami o rovnosti a spravedlnosti. Tento příběh je o tom, jak těžké je přijmout změnu, ale také o tom, jak může otevřenost vést k lepším vztahům.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že obyčejná rodinná grilovačka může roztrhnout naši rodinu na kusy. Stačilo jedno odvážnější tričko a najednou jsem byla terčem kritiky od vlastní mámy i sestry. Je to příběh o tom, jak těžké je být sám sebou, když vás nejbližší odsuzují.
Jmenuji se Karel a v sedmdesáti dvou letech jsem se rozhodl prodat svůj dům a odejít do soukromého domova pro seniory. Moje dcera Lucie očekávala, že jí finančně pomohu, ale já věřím, že by měla být samostatnější. Tento příběh je o bolesti, nepochopení a naději na smíření.
Jmenuji se Jana a už pět let žijeme s manželem Petrem a naší dcerkou v malém pronajatém bytě na okraji Prahy. Když mi máma nabídla peníze na vlastní bydlení, myslela jsem, že se nám konečně splní sen o jistotě a domově. Jenže Petr chce celou částku dát svému nemocnému otci, a já stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života.
Jmenuji se Marie a celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Po jedné nešťastné večeři na naší chatě jsem si ale uvědomila, jak hluboké propasti mohou vzniknout mezi generacemi a jak těžké je najít společnou řeč s vlastní snachou. Teď přemýšlím, jestli jsem udělala všechno správně, nebo jestli jsem něco zásadního přehlédla.
Nikdy bych nevěřila, že mě Tomáš dokáže tak hluboce zranit. Jeho lež mě srazila na kolena, ale právě v té chvíli se ukázalo, jak silná může být rodina. Díky jejich podpoře jsem se naučila odpouštět a znovu věřit.
Po letech práce v zahraničí jsem koupila svým dětem byty, abych jim zajistila lepší život. Teď, když jsem se vrátila domů, mě ale vlastní děti odmítají nechat přespat v bytech, které jsem jim pořídila. Bolí mě to a nevím, jak s tím naložit.
Jmenuji se Lucie a s manželem Tomášem jsme snili o vlastním bytě v Praze. Jeho rodiče, pan a paní Novotní, jsou velmi zámožní, ale přesto nám odmítli pomoci s akontací na hypotéku. Tento příběh je o tom, jak jejich rozhodnutí ovlivnilo naše vztahy i mé vlastní vnímání rodiny.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem bojovala za lepší budoucnost pro svou dceru Kláru. Když jí bylo dvanáct, musela jsem odejít pracovat do Německa, abychom přežily. Dnes, když je Kláře dvaatřicet, mi vyčítá, že jsem ji tehdy opustila – a já se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správnou věc.
