Jmenuji se Lucie a už několik měsíců žiju na hraně svých sil. Zatímco já se snažím udržet naši rodinu nad vodou, můj manžel Petr jako by žil v jiném světě. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela postavit nejen jemu, ale i sama sobě, abychom mohli znovu najít cestu k sobě.
Jmenuji se Marie a celý život jsem dřela, abych své dceři Simoně zajistila lepší život. Teď, když už nemám z čeho dávat, se mi vzdaluje nejen ona, ale i můj milovaný vnouček. Bolí mě, že možná pro ně znamenám jen peněženku, a přemýšlím, kde jsem udělala chybu.
Po smrti strýce jsem s bratrem Tomášem zdědila zanedbanou zahradu na okraji malé středočeské vesnice. Zpočátku jsme se hádali, jak s pozemkem naložit, a staré rodinné křivdy vyplouvaly na povrch. Nakonec jsme však v zápase s plevelem i vlastními démony objevili sílu rodinného pouta a hodnotu společné práce.
Přijela jsem k synovi s nadějí, že budu nápomocná, ale místo vřelého přivítání mě čekalo odmítnutí. Vzpomínám na roky, kdy jsme byli s Vilémem jen my dva, a teď stojím před jeho dveřmi jako cizí člověk. Tato zkušenost mě nutí přemýšlet, kde se stala chyba a co vlastně znamená rodina.
Před pěti lety můj syn Ondřej opustil svou ženu Lucii a jejich čerstvě narozená dvojčata kvůli jiné ženě. Dodnes se nedokážu smířit s jeho rozhodnutím a novou přítelkyni nikdy nepřijmu. Každý den mě pronásleduje otázka, zda je možné odpustit vlastnímu dítěti, když zničí rodinu.
Letos v létě jsme s manželkou místo dovolené v zahraničí vyrazili poznávat krásy Česka. Pozvání od švagrové Jitky do jejího domu v Krkonoších mělo být vrcholem naší cesty, ale místo očekávaného tepla rodinného kruhu nás čekalo napětí, ticho a staré křivdy. Příběh o tom, jak těžké je někdy najít společnou řeč i s těmi nejbližšími.
Jmenuji se Petra a vyrůstala jsem v rodině, kde máma byla vždy tichá a laskavá, zatímco zbytek příbuzenstva se hádal o každou maličkost. Dlouhé roky jsem sledovala, jak mámina klidná povaha naráží na aroganci a povýšenost ostatních, což vedlo k nekonečným sporům a bolestivému odcizení. V tomto příběhu popisuji, jak mě rodinné konflikty poznamenaly a jak těžké je najít odvahu postavit se vlastní krvi.
Jmenuji se Karel a byl jsem nejmladším vedoucím oddělení v naší pražské firmě. Rozhodl jsem se, že je čas, aby můj zástupce, pan Oldřich, odešel do důchodu, ale všechno se zvrtlo. Můj plán způsobil rozkol v týmu, odhalil pravé charaktery lidí kolem mě a donutil mě přehodnotit, co vlastně znamená být dobrým šéfem.
Jednoho deštivého odpoledne jsem svému synovi Lukášovi řekla, že už nemohu hlídat jeho dceru Aničku. Místo pochopení přišla vlna výčitek a rodina se rozpadla na dva tábory. Teď přemýšlím, jestli jsem měla právo myslet na sebe, nebo jestli jsem zradila vlastní krev.
Jmenuji se Jakub a celý život mě pronásleduje vzpomínka na Katku, mou první lásku z dětství. Po jejím zmizení do dětského domova jsem se nikdy nevzdal naděje, že ji znovu najdu, i když mě život srazil na kolena. Toto je příběh o hledání, bolesti, rodinných křivdách a o tom, co všechno jsme ochotni obětovat pro lásku, která nikdy nevyhasla.
Sedím v kavárně naproti své dávné kamarádce a v hlavě mi víří otázky, které si už dlouho kladu. Život mě naučil, že nejtěžší rány často přicházejí od těch, od kterých bychom to čekali nejméně – od vlastní rodiny. Dnes vám vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem se ocitla na dně a jak mi bohatá tchyně odmítla podat pomocnou ruku.
Jmenuji se Jana a po třiceti letech manželství jsem zjistila, že můj muž čeká dítě s jinou ženou. Můj svět se zhroutil, když jsem musela čelit nejen jeho zradě, ale i reakci celé rodiny. Přesto jsem v sobě našla sílu začít znovu a přehodnotit, co pro mě znamená láska a rodina.
