Jmenuji se Jana a právě prožívám nejtěžší období svého života. Můj syn Tomáš se rozhodl opustit náš domov a přestěhovat se na starou rodinnou chatu, což ve mně vyvolává strach, smutek i vztek. Bojuji s pocitem viny, že jsem selhala jako matka, a zároveň se snažím pochopit jeho touhu po svobodě.
Vždycky jsem si myslela, že společné bydlení s rodinou mého manžela zvládnu. Po smrti tchyně se však všechno změnilo a já musela čelit napětí, které jsem si nikdy nedokázala představit. Nakonec jsem ale našla cestu, jak znovu najít klid a pochopení v našem domě.
Celý život jsem žila ve stínu otcových očekávání, až jednoho dne při čtení závěti vyšlo najevo, že mám nevlastního bratra, o kterém jsem nikdy neslyšela. Najednou jsem musela čelit nejen zradě a lžím, ale i vlastnímu strachu z neznámého. Tato cesta mě donutila přehodnotit, co pro mě rodina skutečně znamená.
Jmenuji se Naďa a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát mezi štěstím své dcery a její touhou po svobodě. Když mi Klára oznámila, že chce opustit svého úspěšného manžela, roztočil se kolotoč emocí, výčitek a rodinných tajemství. V tomto příběhu odhaluji, proč jsem ji přesvědčovala, aby ještě zůstala, a jaké to mělo následky.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu jediná, kdo drží naši rodinu nad vodou. Každý den se potýkám s vnitřním bojem mezi láskou a zklamáním, protože můj manžel Petr už dlouho nenese žádnou odpovědnost za naši finanční situaci. Hledám cestu, jak znovu najít úctu k němu i k sobě samé.
V den pohřbu paní Novotné, ženy, která mi po smrti mé maminky pomohla přežít v Praze, se mi v hlavě honí vzpomínky na všechny chvíle, kdy mi byla oporou. Vzpomínám na naše společné večery, její laskavost i na to, jak mě naučila postavit se na vlastní nohy. Její odchod mě nutí přemýšlet, co vlastně znamená rodina a jestli si někdy dokážeme opravdu vážit těch, kteří nám nejsou pokrevně blízcí, ale přesto jsou naším domovem.
Jmenuji se Eliška a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám k oltáři jít s otcem, který mě opustil, nebo s nevlastním tátou, který mě vychoval? Vše vyvrcholilo na rodinné oslavě, kde se staré rány znovu otevřely. Teď nevím, jestli mám poslouchat své srdce, nebo rodinná očekávání.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem hledala lásku své matky, která pro mě byla spíš cizí paní než rodičem. Po letech ticha a odcizení jsem jí řekla, že ode mě může čekat jen narozeninový dárek – nic víc. V tomto příběhu popisuji, jaké to je vyrůstat bez mateřské lásky a jak těžké je najít v sobě odpuštění.
Jedné deštivé noci v motelu na okraji Plzně jsem s kamarádkou Lenkou objevila pod postelí poklop, který nás zavedl do temného podzemí. To, co jsme tam našly, navždy změnilo můj pohled na vlastní rodinu i na to, komu lze věřit. Příběh o zradě, strachu a odvaze říct pravdu, i když to znamená rozbít vlastní svět.
Začínám svůj příběh v kuchyni, kde se odehrává první velká hádka mezi mým synem Karlem a jeho ženou Květou. Jako matka sleduji, jak se naše rodinné tradice střetávají s novými představami o rovnosti a spravedlnosti. Tento příběh je o tom, jak těžké je přijmout změnu, ale také o tom, jak může otevřenost vést k lepším vztahům.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že obyčejná rodinná grilovačka může roztrhnout naši rodinu na kusy. Stačilo jedno odvážnější tričko a najednou jsem byla terčem kritiky od vlastní mámy i sestry. Je to příběh o tom, jak těžké je být sám sebou, když vás nejbližší odsuzují.
Jmenuji se Karel a v sedmdesáti dvou letech jsem se rozhodl prodat svůj dům a odejít do soukromého domova pro seniory. Moje dcera Lucie očekávala, že jí finančně pomohu, ale já věřím, že by měla být samostatnější. Tento příběh je o bolesti, nepochopení a naději na smíření.
