Jsem sedmdesátiletá Marie a žiji v paneláku na pražském Jižním Městě. Moje dcera Jana je jediný člověk, kterého mám, ale poslední roky se mezi námi vytvořila propast. Tato zpověď je o bolesti, osamělosti a touze po pochopení, které mi chybí víc než cokoli jiného.
Jmenuji se Lucie a žiji v malém bytě v pražských Vršovicích se svým mužem a tříletou dcerkou. Moje rodina mě neustále žádá o věci, které už nepotřebuji, ale často jde o předměty, které bych si ráda nechala pro sebe nebo pro dceru. Cítím se rozpolcená mezi touhou pomoci a potřebou chránit své vlastní hranice.
Od první chvíle mě rodina postavila před hotovou věc: měla jsem se vzdát všeho a starat se o nemocnou tchyni. Měsíce jsem bojovala s výčitkami, vyčerpáním a naprostým nedostatkem podpory, až jsem se rozhodla udělat krok, který mi změnil život. Je sobectví opravdu jen péče o sebe, nebo je to jediná cesta, jak si zachovat vlastní důstojnost?
Bydlím s rodiči v paneláku na pražském Jižním Městě. Naše sousedka, paní Novotná, a její dcera Klárka žijí v neustálém strachu a nedostatku kvůli otcově alkoholismu. Příběh vypráví o tom, jak jsem se snažil pochopit jejich bolest a proč některé rány nikdy nepřestanou bolet.
Jednoho večera jsem náhodou zjistila, že můj manžel tajně posílá peníze své bývalé ženě. To, co začalo jako obyčejná debata o rodinném rozpočtu, se změnilo v bolestivé odhalení lží a zrady. Musela jsem se rozhodnout, zda zachránit naši rodinu, nebo si uchovat vlastní důstojnost.
Jmenuji se Petra a už několik měsíců se snažím vyrovnat s tím, jak můj tchán narušuje náš domov. Každý den k nám chodí bez ohlášení, vybírá lednici a já se cítím čím dál víc bezmocná. Miluji rodinu, ale začínám pochybovat, jestli je možné nastavit hranice, aniž bych někoho zranila.
Jmenuji se Milena a jednoho večera se mi rozpadl svět, když jsem zjistila, že můj manžel Petr vede dvojí život. Je to příběh o zradě, rodinných konfliktech a mé cestě za znovunalezením vlastní důstojnosti. Dokáže člověk znovu najít sám sebe po takové ráně?
Jmenuji se Tomáš a s manželkou Lenkou jsme přijali pozvání mých rodičů, abychom se na čas nastěhovali k nim do bytu v Brně. Místo očekávané podpory jsme však čelili nečekaným finančním požadavkům, které otřásly nejen naším vztahem, ale i důvěrou v rodinu. Příběh o tom, jak snadno se může domov změnit v bitevní pole a jak těžké je najít odvahu postavit se vlastní krvi.
V sedmdesáti letech žiji sama v paneláku na pražském sídlišti. Moje děti mě odmítly přijmout k sobě domů a já se snažím najít nový smysl života, když mi rodina chybí víc než kdy dřív. Příběh o bolesti, zklamání, ale i naději, že štěstí lze najít i tam, kde bychom ho nečekali.
Můj manžel po padesátce začal být jiný, uzavřenější, a jednoho dne prostě odešel. Zůstala jsem sama v domě plném jeho věcí a vzpomínek, snažíc se pochopit, co se vlastně stalo. Tento příběh je o bolesti, hledání odpovědí a o tom, jak těžké je začít znovu žít, když vám někdo zničehonic zmizí ze života.
Jmenuji se Klára a s manželem Ivanem jsme se rozhodli koupit náš první byt v Praze. Jenže jeho maminka, paní Růžena, se do všeho vměšuje a já začínám ztrácet půdu pod nohama. Musím si vybrat mezi svými sny a očekáváními rodiny, zatímco naše manželství prochází těžkou zkouškou.
Jsem Ewelina a jedno úterní odpoledne se mi rozpadl svět. Konflikt s tchyní vyvrcholil a já musela najít odvahu postavit se za sebe. Tohle je příběh o tom, jak těžké je říct dost, když jde o rodinu, lásku a vlastní hranice.
