Začínám příběh v zimní noci, kdy náš dům zaplavila bouře smutku a hněvu. Smrt mé sestry Lucie mi vyrvala srdce z těla, ale největší bolest přišla, když jsem musel čelit jejímu viníkovi—vlastnímu bratrovi. Dodnes nevím, jestli je pro mě těžší žádat spravedlnost nebo zkusit odpustit.
Všechno to začalo jednou nepříjemnou hádkou s mojí matkou, která otevřela ránu, už dávno ukrytou pod vrstvami mlčení. Tehdy jsem si poprvé připustila, že žiju životem, který jsem si nikdy nevybrala, ale z nějž nemůžu uniknout kvůli ostatním. Ta noc mě donutila přemýšlet, co jsem vlastně v tomhle životě ztratila, a jestli mám vůbec naději nalézt sebe sama, než mě všední martyrium definitivně zlomí.