Jmenuji se Ivana a kdysi jsem věřila, že kojení mého syna Filipa až do jeho osmi let je ten největší projev mateřské lásky. Dnes však žiji s následky svého rozhodnutí – s výčitkami, rozpory v rodině a bolestí, která mě nutí přehodnocovat, kde končí péče a začíná sobectví. Toto je můj příběh o hledání odpuštění sama sobě i svému synovi.
Všechno začalo jedním rodinným obědem, kde se mé šaty staly předmětem nečekaného soudu. Postupně jsem odhalovala, jak mě muži v mém životě vnímají skrze to, co nosím, a jak hluboko mě to zasahuje. Nakonec jsem musela čelit otázce, zda jsem ochotná žít podle jejich představ, nebo podle sebe.
Jsem Alena a celý život jsem věřila, že děti mají žít svůj vlastní život. Když se můj syn Ondřej oženil a odstěhoval do Německa, myslela jsem, že náš vztah zůstane pevný. Teď ale nebere telefon a já se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu.
Jmenuji se Klára a žiji v jednom domě s rodinou svého bratra, kde se každý den střetávají naše rozdílné světy. Zatímco oni si dopřávají luxus a uzavírají se před námi, já s mámou počítáme každou korunu a večeříme obyčejnou ovesnou kaši. Tento příběh je o bolesti, závisti, ale i o hledání spravedlnosti a lidské důstojnosti.
