Jednoho deštivého večera jsem v malé hospůdce na Žižkově zahlédl paní Květu, jak sedí sama u stolu a tiše si míchá polévku. Přisedl jsem si k ní, aniž bych tušil, že tím začíná příběh, který mi převrátí život naruby. Naše nečekané přátelství odhalilo hluboké rány osamělosti, ale také sílu lidské blízkosti.
V nejparnějším dni léta jsem zkolabovala a poznala, jak moc se má rodina změnila. Děti mi sice zachránily život, ale jejich péče byla plná skrytých úmyslů. O týden později jsem sama navštívila notáře, abych změnila závěť, a přemýšlela, co vlastně znamená opravdová rodinná láska.
Jmenuji se Alena a před deseti lety si můj syn Tomáš vzal Lucii, ženu s malou dcerkou z předchozího vztahu. Nikdy mě nepozvali na jejich svatbu, přesto ode mě teď očekávají, že jim přenechám svůj byt. Toto je můj příběh o bolesti, nepochopení a dvojích standardech v české rodině.
Celý život jsem dřela jako samoživitelka, abych svému synovi Tomášovi zajistila lepší budoucnost. Když jsem si konečně splnila svůj sen a uspořádala velkolepé šedesátiny, místo radosti přišlo odsouzení a rozkol v rodině. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem měla právo myslet jednou na sebe.
Jmenuji se Ivana a můj život se obrátil naruby, když jsem musela volit mezi štěstím své rodiny a dluhy tchyně. Zatímco jsem se snažila zachránit rodinu před finančním krachem, ztrácela jsem čas se svým synem. Tato zpověď je mým voláním po pochopení a otázkou, kde končí oběť pro cizí rodinu a začíná ochrana té vlastní.
Jmenuji se Petr a po smrti své ženy jsem zůstal sám se dvěma dětmi. Když jsem konečně našel odvahu znovu milovat, všechno se zhroutilo kvůli jedné neuvážené větě mé snoubenky. Teď stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i mým dětem.
Když mě dcera Klára požádala, abych se na týden nastěhovala a pomohla jí s vnukem Matýskem, netušila jsem, jak hluboko sahají jejich problémy. Během těch několika dnů jsem zjistila, že nejde jen o hlídání dítěte, ale o rozpadající se rodinu a zoufalou potřebu podpory. Musela jsem se rozhodnout, jak moc se do jejich života vměšovat a jestli vůbec ještě umím být oporou.
Jmenuji se Lucie a žiji v malém městě na Vysočině. Mám desetiletou dceru Aničku z prvního manželství a pětiletého syna Matýska s mým současným mužem Petrem. Příběh vypráví o tom, jak mě rodinné tradice Petrovy rodiny postavily před těžkou volbu, když začaly ohrožovat vztahy mezi mými dětmi.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se budu muset hádat o to, kdo doma vynese koš. Můj syn si vzal ženu, která odmítá tradiční rozdělení rolí, a já se s tím neumím smířit. Všechno, co jsem celý život považovala za samozřejmé, je najednou špatně – a já nevím, jestli je chyba ve mně, nebo v nich.
Jednoho deštivého rána jsem náhodou zjistil, že můj syn Marek místo školy tráví čas v herně. Rozhodl jsem se mu ukázat, co znamená skutečná práce, a poslal ho na týden do místní hospody U Tří lip. Celý příběh mě donutil přemýšlet, kde je hranice mezi výchovou a trestem a jestli jsem jako otec udělal správnou věc.
Jmenuji se Marie a celý život jsem žila pro svou rodinu. Když mě synova žena začala od mých vnoučat izolovat, myslela jsem, že je to kvůli nedostatku času nebo škole. Pravda byla mnohem bolestivější a donutila mě přehodnotit vše, co jsem o své rodině věděla.
Jmenuji se Martina a nikdy bych nevěřila, že jednoho dne budu stát v předsíni našeho bytu a čekat, až k nám přijde policie kvůli mému jedenáctiletému synovi. Všechno začalo jedním neuváženým činem ve škole, který odhalil hlubší problémy v naší rodině. Ten den změnil nejen mého syna, ale i mě samotnou.
